Jak to vidím já...

Frode Granhus – Vír 

Autor: Frode Granhus
Originální název: Malstrømmen
Série: -
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 320
Rok vydání v Čr: 2014

Anotace: Na ostrově Landegode v severním Norsku je slyšet děsivý křik, který přiláká pozornost dvou chlapců hrajících si na pobřeží. Na skalisku nad vodní hladinou naleznou muže s rukama pevně připoutanýma ke skále pod ledovou vodou. O několik dnů později najdou dva tesaři ve sklepě opuštěného přístaviště muže přivázaného ke kamnům. Jen tak tak se ho podaří zachránit... Policejní inspektor Rino Carlson má pocit, že se tyhle dvě události až nápadně podobají dávnému případu, který se mu nepodařilo vyřešit, a rozhodne se, že tentokrát pachatele vypátrá stůj co stůj. Do toho ale musí řešit ještě starosti s dospívajícím synem a nepřekonatelnou chuť na sladké... 

Ve stejnou dobu o 90 kilometrů dál najdou staří manželé při procházce po pláži porcelánovou panenku připoutanou k lýkovému voru. Tuší, že jde o varování, ale policie je nebere vážně. Policista Niklas Hultin, který se právě přistěhoval z hlavního města, je zvyklý na jiné případy a nalezená panna a vykradené garáže mu připadají úsměvné. Když je však o několik dnů později na kraji pláže objevena žena v bezvědomí, navíc v šatech, které připomínají šaty vyplavené panenky, je nucen připustit, že i poklidné vesnice mají svá tajemství. Niklas Hultin musí navíc kromě podivných vražd řešit i problémy doma a zdá se, že jeho práce začíná až podivně zasahovat do jeho soukromého života. Napětí vzrůstá, případy se splétají a rozplétají... 

Drama zasazené do monumentální severonorské krajiny vás vtáhne do děje a nepustí až do poslední stránky.

Další záškub těla jako by dosvědčoval, že vzpomínky jsou ještě velmi živé. „Povolil mi provaz a chtěl, abych pomalu počítal do tisíce. Pak jsem si mohl z hlavy sundat tu látku. A tak jsem počítal. S vteřinovými rozestupy a v rukou mi přitom pulzovalo tisíc ďasů. Myslím, že možná kvůli tomu jsem se neodvážil počítat rychleji. Děsil jsem se, že až si tu kapuci sundám, zjistím, že mi něco udělal s rukama. Jako kdybych je tam neměl. Cítil jsem jen šílenou bolest.“                                                                                     - Vír, str. 17 – 

Poslední dobou se rozplývám skoro nad každou obálkou, ale řekněte sami, není nádherná? Člověku, který se na knihu podívá, bude hned jasné, o co v knize jde, protože ji obálka skvěle vystihuje. Frode Granhus je známý a oblíbený autor, jeho romány Vír a Bouře byly prodány do sedmi zemí a Bouře, která u nás ještě zatím nevyšla, je nominovaná na významnou Rivertonovu cenu za nejlepší norský krimiromán roku. Autor pracuje jako poradce na sociálním úřadě a to se promítlo právě i v jeho knize Vír. 

Pátrání v historii 

Dva muži, jeden je policejní inspektor Rino Carlson v Bodø a druhý je policista Niklas Hultin, který se přestěhoval z hlavního města do Berglandu. Dělí je od sebe devadesát kilometrů a každý právě začíná řešit nový případ. Nemají vůbec nic společného a ani se neznají. Ale co když je toho spojuje víc, než si myslí a případy jsou nějakým záhadným způsobem propojené? Rino je na stopě někoho, kdo unesl a mučil dva muže. Oba případy spojuje fakt, že se oběti při mučení museli dívat na záhadné dětské kresby. A do toho je tu ještě Rinův syn Joakim, který má problémy s chováním a poruchou udržení pozornosti. Zvládne Rino dospět a vypořádat se jak se synovou poruchou, tak s případem? Oproti tomu Niklas si nejdřív z nalezených panenek nic nedělá a bere to jako žert. Ovšem jen do té doby, než se místo panenek na pláži začnou objevovat ženy. Do toho se ještě musí Niklas vypořádat s nemocí svojí ženy Karianne, které selhávají ledviny, a on by byl podle testů přijatelný dárce. Přijde na to, jakou mají panenky s ženami spojitost? A proč by chtěl někdo ženy zabíjet? Překoná svůj strach a daruje ledvinu své ženě, aby jí zachránil život? Jak je vidět, tak svět je malý a všechno to spolu souvisí. Na povrch vyplouvají staré hříchy a rozplétají se záhady z daleké minulosti. 

„Pane na nebi! Copak nevíš, že sto padesát decibelů zhoršuje paní Gundersenové její problémy s inkontinencí?“ „A to je kdo?“ „Jedna chuděra na druhém konci města.“                                    - Vír, str. 92 - 

Kniha Vír mě opravdu moc mile překvapila, jakmile jsem začala číst, už jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Začátek je velmi zajímavý a čím dál se v příběhu dostáváte, začíná stoupat napětí. Frode Granhus nechal většinu kapitol s otevřeným koncem a já ho za to nejednou proklínala. Od poloviny knihy je pak už naprosto nemožné ji odložit a konec čtete přímo se zatajeným dechem. Právě poslední část knihy bych chtěla pochválit nejvíce, je plný zvratů, napětí, akce a vše se do poslední záhady vyřeší. Kniha patří mezi severské krimi, které je teď velmi oblíbené a hlavní téma se týká týrání jak dětí, tak žen. Toto téma se v naší společnosti řeší neustále. Naštěstí dnes již okolí oběti bývá k takovým věcem všímavější, ale příběh se dostává i do doby, kdy se takové věci ve společnosti přehlížely nebo byly veřejným tajemstvím.

Moc se mi líbily návraty do minulosti v podobě historie Andrey a Edmunda, bylo to zajímavé ozvláštnění knihy, která díky tomu byla ještě čtivější a navíc jsme se dozvěděli více o historii některých postav. Vír je psán ve třetí osobě a pravidelně se střídají dva pohledy. Postavu Rina Carlsona jsem měla ráda za jeho vtipnost a za snahu vžít se do svého syna, i když to nebylo vždycky úplně jednoduché. Další pohled je postava Niklase Hultina, toho jsem naopak obdivovala za jeho bystrost a rychlost s jakou si vše dokázal hned pospojovat. Sice měl problém se srovnat s dárcovstvím ledviny pro svoji manželku, ale jeho postava díky takovému váhání působila velmi reálně a já jeho chování dokázala pochopit, kdo by strach neměl?

Knihu určitě doporučuji, je to pro mě momentálně nejlepší kniha v tomto žánru. Hlavně jako celek je Vír výborné dílo, ale to nejvíce oceníte až v době, kdy se Vám všechny záhady začnou spojovat do jednoho velkého odhalení. 

Hodnocení               obálka 5/5                příběh 5/5 

Katka 

Knihu si můžete zakoupit ZDE. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum. 

Zdroj 
Anotace, obálka: knihcentrum.cz
Obrázky: aaahrackarna.cz, fotoaparat.cz