24. 1. 2015

Rozhovor - Adéla Adelle Rosípalová

"Náctiletá holka, co si jde za svým snem... sangvinička s prvky cholerika, optimistka s věčným úsměvem na tváři a nenapravitelný snílek. No a čtenářka. Ale to už se považuje za samozřejmost." Píše o sobě mladičká autorka několika fantastických děl. Adéla Rosípalová alias Adelle nám byla vydána na paškál a s ochotou odpovídala na naše zvídavé otázky.



Co byste měli vědět
Adéla Adelle Rosípalová

Funguje na webu Bez hranic, kde má i několik svých děl.
Vydala již tři ebooky a její série o Čarodějčině dceři, má u mladých čtenářů úspěch.



Jak tě vůbec napadlo začít psát?

Popravdě, sama ani nevím. Nějak mě to zlákalo. Knížky a písmenka mě přitahovali už odjakživa, sama jsem se naučila číst (dobře, tak moc si fandit nebudu - za pomoci mamky, která mi vždycky poradila, co to je za písmenko ;)) a pak jsem z toho něco sama začala smolit. Takové ty nesmyslné bláboly šestiletého děcka. Postupně se z toho stávaly komiksy, které mám doteď někde schované, a ve dvanácti, kdy se mi předmět český jazyk rozdělil na mluvnici, literaturu a sloh, jsem se po první hodině slohu rozhodla napsat něco "většího". A z toho vznikla moje první kniha. Teď už se jen snažím zdokonalovat. 

Proč právě fantasy, nemáš v plánu začít psát o v jiném žánru?

Fantasy je žánr, který je mi spolu s Young Adult nejbližší. Nevím, zkrátka si nedokážu představit samu sebe, jak píšu něco obyčejného. Vždy tam musím mít nějaké ty upíry, vlkodlaky nebo jen pouhá kouzla. A zkusit jiný žánr? Zatím jsem nepřemýšlela. Ale třeba mě to taky jednou zláká.
Zkoušela jsi nějaká nakladatelství?

Po stráááášně dlouhém přemlouvání jsem opravdu do nakladatelství psala. A vlastně píšu pořád. Stále mám nějakou tu naději, že jednou otevřu e-mail s tím, že souhlasí a můj rukopis půjde dál. Doteď to tedy končilo neúspěšně, takže jsem hledala jiné umístění - jako e-knihy. Jednou to snad vyjde.

Jak se na tvé psaní tváří rodina a přátelé?

Podporují mě, jak nejvíc to jde, i když většinou jim to jde na obtíž Kolikrát mi rodiče něco vypráví a já na to reaguju: "Jo, to je dobrý, to bych mohla použít do knížky." Už si na moje časté výbuchy, jak tu svou postavu nenávidím, zvykli. Taky mi dost pomáhají, co se týče inspirace. A přátelé jsou na tom stejně. Od nich zase čekám tvrdou kritiku, která většinou změní průběh celého psaní.



Máš celkem slušnou sbírku napsaných knih, kde bereš inspiraci?

Všude, kde se dá. Jak jsem již zmínila, rodina a přátelé jsou největším zdrojem, ale dost mi pomáhají události z okolí nebo třeba i hlášky z filmů. U nich dost přemýšlím, a často se od toho odvíjí nějaká část příběhů. A samozřejmě i písničky. Hudba je, stejně jako knihy, neodmyslitelnou součástí mého života. A každá kniha má zárodek (nebo aspoň část toho zárodku) v nějaké písničce.

Psát nebo číst?

No, tak teď jsi mě dostala. Těžší otázku vybrat nešlo? Berme to půl na půl :))

Máš nějaký rituál, který při psaní děláš?

Vyloženě psací rituál nemám. Prostě mě něco napadne, sednu k počítači (tedy, pokud je zrovna volný, jinak beru papír a tužku) a nápad či rovnou scénu napíšu. Poslední dobou ale přicházím na to, že mi dost pomáhá si nejdřív přečíst nějaké předchozí scény. Jinak teda asi nic.

Čemu se ve svých příbězích snažíš vyvarovat a naopak, co do příběh skoro vždy použiješ?

Začnu tím jednodušším, a to co použiju. Vždycky tam mrsknu romantiku - ano, čtete správně, původně měla být Čarodějčina dcera tvrdý příběh bez problémů s kluky. (Haha.) Tvrdý není v žádném případě, a já prostě nemám na to, abych tam tu lásku nepřidala. Ta tam musí být, pokaždé. A nějaké ty nadpřirozené prvky. Scény, kterým se snažím vyvarovat... depresím. Tzn. když hlavní hrdinku dokopu k tomu, aby se stala "neviditelnou". To pak sedím nad počítačem a beznadějně hledím na monitor, co z toho teď udělat. Nic. Pokud jsem došla do tohoto bodu, vždycky to skončilo. Žádná deprese ani frustrace. 

Tvé knihy si můžeme zakoupit jako e-knihy, máš v plánu je vydat i v papírové podobě?

Jednou určitě. Ať už pod hlavičkou nakladatelství, nebo sama.

Máš nějakou radu pro začínající autory?

Sama se považuju za takového toho začínajícího autora a necítím se, že bych měla někomu udělovat rady. Ale jestli to musí být... držte se. Psaní chce trpělivost.

Děkujeme za rozhovor.

Více informací najdete na autorčiných stránkách, nebo jejím blogu.


3 komentáře: