2. 12. 2014

Úryvkové úterý (41) - Etiketa a špionáž


Podrobnosti o projektu naleznete ZDE.





Kniha: Etiketa a špionáž
Autor: Gail Carrigerová
Nakladatelství: CooBoo
Série: Trochu jiný penzionát 1
Rok vydání: 2013/2014

Úryvek: „Uklidněte se, Beatrice. Musíme zjistit, co od nás chtějí.“
            „My víme, co od nás chtějí! Chtějí ten prototyp!“
            „Vyzvěděla jste od Monique, kam ho ukryla?“
            „Ne, mlčí jako hrob. Některé věci se od nás naučila skutečně dobře.“
            „Takže?“
            „Takže jsem ji poslala zpátky mezi debutantky. Uvidíme, zda jí nuda a nutnost učit se všechno znovu s novými děvčaty rozváže jazyk.“ Sofronii se to vůbec nelíbilo. Znamenalo to, že s ní bude Monique ve třídě!
            Jeden ze vzducholapků něco vytáhl na okraj své vzducholodě.
            Profesor Braithwope se napnul a namířil na něj samostřílem.
            „Ještě ne,“ upozornila ho lady Linette.
            Vzducholapkův předmět vydal hlasité lup a vystřelil. Blížila se k nim bílá hmota, která udělala mlask a přistála na palubě poblíž profesora Braithwopa.
            Profesor se rozkašlal. Divoce si ovíval obličej a zároveň couval. Sípal a slzely mu oči.
            Dámy ovšem nic takového nepociťovaly. Profesorka Lefouxová udělala pár kroků vpřed a opřela se o zábradlí, aby tajemnou bílou hmotu prozkoumala.
            „Česneková pasta,“ oznámila nevzrušeně.
            „To je ale jednoduché!“ zhodnotila to lady Linette. „Zvládáte to dobře, profesore?“
            Kýchl na ni.
            Profesorka Lefouxová nohou stírala rozdrcený česnek na hromádku, kterou pak přikryla kapesníkem.
            Mezi kýcháním se profesor otázal: „Už na ně mohu zaútočit?“ Napnul miniaturní samostříl. Děla mechanických vojáků zůstala po celou dobu namířená na něho. To musí být tím knírem, pomyslela si Sofronie.
            „Ne, ne. To byl jenom varovný výstřel, který nás měl zmást.“
            „Cože? Varovný výstřel říkáte? Ahá! No, povedlo se jim to.“ Profesor Braithwope si volnou rukou protřel oči.
            Sofronie fascinovaně sledovala, jak jedna ze vzducholodí vyvěsila bílou vlajku přivázanou ke konci smetáku, a připlula ještě blíž. Malý vzdušný člun se zmateně kymácel ze strany na stranu.
            „Chtějí vyjednávat?“ kroutila profesorka Lefouxová nevěřícně hlavou.
            „Dovolme jim to. Uvidíme, co nám chtějí sdělit.“
            Jakmile člun dělilo od vzducholodě jen pár délek, vzducholapkové uvnitř smontovali katapult a vystřelili na palubu nějaký předmět.
            Věc s rachotem přistála na palubě, kutálela se po prknech a zastavila se o jednoho z mechanických vojáků, kde se rozvinula. Ukázalo se, že se rovněž jedná o stroj, ale mnohem menší než ostatní, které tu stály na stráži. Ani vzdáleně nepřipomínal člověka. Měl čtyři nohy - čtyři velmi krátké nohy - a malý špičatý ocásek. Z podbřišku mu vycházelo malé množství páry a zpod kožených uší stoupal dým. Vypadal jako jezevčík, které mají tolik v oblibě Němci.
            „Mechanické zvíře!“ zaječela lady Linette. „Všichni se schovejte!“

Str. 75 - 77

2 komentáře:

  1. Hm, tak to mě fakt zaujalo, díky! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě osobně kniha velmi překvapila a hned jsem musela přečíst i druhý díl :-D.. Na Etiketu a špionáž bude brzy na blogu i recenze ;-)..

      Vymazat