18. 5. 2014

Střípky minulosti - 7. kapitola


Jeli jsme několik hodin – upíří spát nepotřebují, Marcus řídil celý den – a teď se už začínalo stmívat.
Dara z celého toho přepínání písniček a vyprávění o včerejším rande, usnula. Byla jsem ráda za chvilku klidu. Někdy mi šla vážně na nervy, kde pořád brala energii, to je mi záhadou. Pozorovala jsem svět z okýnka auta. Stromy se mi míhali před očima, viděla jsem v dálce hory, vysoké až k nebi, řeky protékající městy, moře, na kterém nebylo poznat, kde končí a lidi. Nespočet lidí. Každý šel jinam a přesto všichni na stejné místo… do práce, domů, do obchodu, vyzvednout děti ze školy. Obyčejný a klidný život. Měla jsem ho jen pár let. Jsem za něj ráda, vyzkoušela jsem si ho a vím, že ho chci zas. Udělám proto cokoliv – pro obyčejný život plný přátel, práce, otce a možná i Marcuse.
„Nad čím přemýšlíš?“ Zeptal se mě Marcus. Podívala jsem se na něj. Má krásné, ostře řezané rysy, zapadající slunce mu běhalo po tváři. Je vážně nádherný. Jeho temné oči pozorovaly silnici, věděla jsem, že v hlavě měl milion myšlenek. Chtěla bych je všechny znát. Poví mi je někdy? Aspoň po částech…
„Nad svým životem.“ Kývl hlavou, víc vědět nepotřeboval. Chytil mě za ruku a hladil mě tak, jak to umí jen on. Možná můj život nebude jako dřív, ale teď vím jistě, že chci, aby v něm byl on.
„Uáá,“ zívla Dara, „mám děsný hlad.“ Podívala jsem se na Marcuse a on věděl, na co myslím. Odpověděl mi, aniž bych se zeptala. „Nepotřebuji, nemám hlad. Silný a starý upír vydrží bez krve i několik dní – čerpám sílu ze svých svěřenců.“ Nikdy jsem neviděla Davida se krmit, když nepočítám sebe. Ale jak je to doopravdy jsem nikdy nevěděla. Že je Marcus silný jsem tušila, ale jak je starý by mě vážně zajímalo. Bohužel Dara byla taky zvědavá.
 „A kolik ti vlastně je? Adam a Eva? Napoleon? Světová válka? Padesátá léta?“ Než jsem stihla protestovat, Marcus se usmál. Stále mě překvapovalo, jakou má mírnou povahu. Ptát se upíra na věk je jedna z vyšších urážek. Vím to, protože jsem na tu otázku měla týdenní památku na tváři… Dominik se s tím vážně nepáral.
„Doporučuji ti Daro, aby toto byla tvá první a zároveň poslední otázka na věk, položena upírovi. Ne všichni to snášejí dobře.“ Zatřásla se mnou vzpomínka na krvavý monokl pod mým okem. Marcus si toho všiml a stiskl mě ještě pevněji, ruku jsem málem necítila, ale jeho stisk mě uklidňoval.
 „Musím tě zklamat, svůj věk ti neřeknu. Vědí ho pouze v Radě, příbuzní a mí milovaní.“ Podíval se na mě a mrkl. „Upíří věk je velká zbraň. Když nikdo neví, kolik let jsi nemrtvý, neví ani, jak jsi silný. Hodí se to nejen při soubojích.“ Dara už se dál nevyptávala, to ale neznamenalo, že dala pokoj. Pořád něco vyprávěla a dál škemrala o jídlo a možnost dojít si na záchod. Když Marcus zastavil u motorestu, vyběhla tak rychle, že i já – celý život cvičená – jsem mohla závidět.
 Pro Marcuse to ale nic nebylo. Stál před ní během vteřiny, dveře auta na straně, kde seděl, byly zavřené. On se snad teleportuje! Něco Daře vytýkal a ona máchala rukama nahoru a dolů, dokud nesklopila hlavu a nešla zpět k autu. Tak tohle bude ještě zajímavé, on dokázal zkrotit Daru.
 „Nevím, čemu se směješ. Dělej, vylez z toho auta, nebo tvému upířímu příteli počůrám pneumatiky, jak to dělají psi. Velký pán se rozhodl, že musíme být pořád spolu. Jak to chce na záchodě udělat, nevím… jen doufám, že do kabinky půjde s tebou, já se o toaleťák dělit nehodlám.“ Dobře zkrotil ji do poslušnosti, ale její prořízlou pusu zavřít nikdo nedokáže. Když jsem jí poznala, tak taková nebyla. Začalo to postupně, život nás tvrdě učil. Pomáhá jí to k uklidnění, je to její zbraň, proti všemu zlému, proti celému světu. Přistihla jsem se, že jí přitakávám.
„On má s dámskými toaletami určité zkušenosti. Věř mi, že o papír zájem nemá. Jen rád nakrucuje svůj zadek v tom velkém zrcadle.“ Šly jsme s Darou před ním, ale moc dobře jsem věděla, že nás slyší a s úšklebkem pokračovala dál.
 „Taky jako zbraň používá vodovodní kohoutek, bacha na něj.“ Dara vyprskla smíchy.
 „Tak už vím, proč jsi ten večer U Tima přišla po tak dlouhé době a ještě celá mokrá. A já hloupá ti chtěla dělat těhotenský test.“ Než jsem stihla udělat další krok nebo prohodit další poznámku na Marcusův účet, stál přede mnou.
 „Ty jsi těhotná? Musíš mi to říct! Hned!“ Křičel tak nahlas, že jsem se musela otáčet, jestli nás někdo nepozoruje, naštěstí parkoviště bylo prázdné.
 „Nejsem proboha! Že jí vůbec posloucháš.“ Byla jsem rozčílená, to mu to tak vadilo? Přestal by mě chránit, kdybych pod srdcem nosila dítě? O co mu vlastně jde?
„No nedivila bych se. Každý večer jsi byla s jiným chlapem. Chápu, že jsi potřebovala utéct od všeho, co tě potkalo, ale s děckem, bys daleko nedoběhla.“ Že jsem utíkala od nich pokaždé, co zajeli rukou tam kam neměli, jsem Daře nikdy neřekla. Marcusovi se přes tvář mihla vlna zklamání a úlevy. Ustoupil stranou a nechal nás jít. No aspoň, že tak. Bylo to vážně divný.
Na záchod jsme šly samozřejmě samy, Marcus čekal před dveřmi. Dara mu vtipně podržela dveře a on už opět s úsměvem odmítl. Opláchla jsem si obličej a vyčistila prstem zuby. Někde v autě jsem měla kartáček, ale nechtěla jsem se už vracet.
Když jsme vešli do dveří, všichni se k nám otočili. Jsem na to zvyklá, jen se většinou dívali na Daru. Teď byl středem zájmu Marcus. Muži na něj civěli vražedným pohledem a ženy s toužebným. Marcus si toho nevšímal, určitě je na to zvyklej, ale já chtěla všechny ty ženy a dívky zmlátit. Hlavou jim bít o stůl dokud by nepřestaly civět.
Z krvelačných myšlenek mě vytrhla Dara.
„Nečum pořád a dělej, nebo začnu ohlodávat tvůj kabát.“ Strkala mě za Marcusem k odlehlému boxu vzadu u okna. Chtěla jsem si sednout k oknu, ale Dara mě strčila na druhou lavici k Marcusovi.
Zachytil mě těsně před tím, než jsem mu spadla do klína. Stoupl si, abych mohla jít na místo s výhledem ven. Koukala jsem z okna na začínající déšť, dokud nepřišla servírka.
 Byla to útlá blondýnka, podobná Daře. Pracovní košili s límečkem měla upnutou tak, že jí málem vystřelili knoflíky přímo do Marcusova obličeje, před kterým se natřásala.
Ten koukal do jídelního lístku a nakonec si objednal jen kávu… co taky jiného. Upíři pít můžou. Dara sjela servírku „co jsi proboha zač“ pohledem a začala rozdávat rozkazy ohledně svého menu. Servírka jí ovšem ignorovala.
„Pokud jste už doslintala nad mým přítelem, byla bych vám vděčná, kdybyste si tady mé kamarádky objednávku zapisovala. Ráda bych si také objednala. Máme za sebou žhavou a drsnou noc ve třech a dost nám vyhládlo, čtvrtou vážně nepotřebujeme, navíc nejste jeho typ.“
Přerušila jsem Daru v objednávání nechutně zdravého jídla a přehoupla Marcusovi své nohy přes jeho. Mé těžké boty se otíraly o sukni servírky, která celá rudá sklopila zrak a začala čárat do notesu vše, co si Dara naporoučela.
 „Pizzu – velkou sýrovou. Sklenici pomerančového džusu a do něj panáka vodky. Pokud chcete zpátky dýško, které jste civěním na něj,“ ukázala jsem na Marcuse, „ztratila, tak vám doporučuji, ať to mám na stole co nejdřív.“ Servírka s nevěřícím výrazem odkráčela a já se schoulila Marcusovi do náruče.
„Dobře ty! Chudák holka přestala úplně dýchat. Jen nevím, jestli za to můžou ty silikony nebo to cos jí právě řekla. Myslím, že ztratila iluze o svém sexuálním životě.“ Dara se zamyslela… asi o těch silikonech. Podívala jsem se na Marcuse, který se smál. Přitáhl si mě blíž a hladil mě po noze přehozenou přes jeho.
„Nikdy se na žádnou jinou nepodívám, pokud budeš se mnou. Jsi pro mě středem vesmíru… ale moc se mi líbilo, jak se za mě biješ.“ Pak mě políbil, jen letmo, aby svým slovům dodal té pravé váhy, ale zároveň nepřipoutával pozornost.
„Včera to nevyšlo, co dneska? Na cestě si musíme najít hotel, abyste se mohly opláchnout a pořádně vyspat, než dorazíme do cíle. Můžeme začít ve sprše, pak jsem zvědavej na tu trojku.“ Dara se málem zadusila smíchem.
„Ty se nesměj, jen se na něj podíváš a zakroutím ti krkem… a ty!“ bouchla jsem pěstí do Markuse.
„Ty se nepodíváš na žádnou, ani když s tebou nebudu a o trojce si nech jen zdát!“ Bouchla jsem do něj po druhý. To jsem neměla dělat, málem jsem si zlomila zápěstí o jeho tvrdou hruď.
Po mém vyjeknutí nad bolestí v zápěstí jsme se začali všichni smát.
Nálada byla kupodivu odlehčená.
Snědly jsme s Darou všechno, co nám přistálo na stole – musím dodat, že v rekordním čase – a Marcus vypil svoji kávu. Poté jsme se vydali zase na cestu.
 Na otázku, proč jsme se neubytovali tam, Marcus odpověděl, že mají malé pokoje s jedním dvoulůžkem. Musíme jet do města do luxusnějšího hotelu a objednat pokoje dva, které budou spolu sousedit, ale zároveň nám nechá soukromí.
Vážila jsem si ho o to víc. Chtěl nás chránit, ale zároveň nechtěl, abychom se cítily jako vězni. Někde vzadu mě hlodala myšlenka, kdo bude mít pokoj sám pro sebe.
To jsem se samozřejmě bála zbytečně. Na recepci luxusního hotelu, kde jedna noc stojí jako můj týdenní výdělek v salónu, nahlásil, že chce propojené pokoje s možností uzavření dveří pro větší soukromí. Jednolůžkový pro Daru a manželskou postel pro nás dva. Když to recepčnímu nahlásil, podíval se na mě s otázkou v očích. Kývla jsem na souhlas. Chtěla jsem ho mít v blízkosti. Naopak Dara byla ráda, že se nás konečně na chvilku zbaví. Moc dlouho jí to nevydrželo – hned jak si prohlídla pokoj, rozrazila dveře vedoucí za námi a začala hulákat, jak je to nefér, že máme hezčí bejvák.
Chvíli jsme si povídali, co bude dál. Marcus nám řekl, že jsme už kousek… samozřejmě jsem věděla kde je Kalifornie, ale ne kde je jeho sídlo. Když jsem zívala za minutu častěji, než mrkala, odšourala jsem se do koupelny.
Byla nádherná. Velká mramorová vana se zlacenými kohoutky. Vonělo to tu po luxusních saponátech a mýdle, které byly položené na kraji vany.
Napustila jsem si tak vařící vodu, jak jsem jen snesla, a začala se svlékat. V obrovském zrcadle přes celou koupelnu jsem viděla, jak je mé tělo zubožené. I kdybych chtěla, nemůžu se před ním svléknout, jinak by viděl, co všechno mi jeho bratr udělal. Na zádech jsem měla jizvy od biče, kterým mě mlátil; přes levé ňadro se mi táhla velká jizva „krev přímo od srdce“ říkával pokaždé Dominik, když mě stále řezal do toho samého místa a krmil se.
Mezi stehny jsem měla kousance, které nikdy mi nezmizí… stopy po jeho ostrých zubech tam budou napořád. Nenávidím ho. Tak strašně ho nenávidím! Voda utichla, Marcus stál za mnou, otočil mě k sobě čelem a setřel mi slzu z tváře. Chtěla jsem se mu vytrhnout a utéct, aby mě neviděl – jsem odporná a zničená. Celé moje tělo je špatnou vzpomínkou toho, co jsem dělala s jeho bratrem. Musí mnou opovrhovat.
Díval se na mě, ruku držel na mých zádech a druhou mi odhrnul vlasy z tváře.
„Jsi nádherná, každá tvá jizva je důkazem toho, jak si silná. Neschovávej se přede mnou. Nic krásnějšího jsem v životě neviděl.“ Políbila jsem ho, chutnal po kávě z motorestu a soli z mých slz. Líbala jsem ho tak dlouho, dokud jsem se nezačala třást zimou. Vzal mě do náruče a položil do horké lázně. Namydlil houbu a myl mi celé tělo. Byl něžný, snažil se mě prsty moc nedotýkat.
Musel vědět, že dotek od muže mi ubližuje. Musí vědět, co jsem zažila… svého bratra zná asi až moc dobře. Vzala jsem mu houbu z ruky, stoupla si a začala mu svlékat tričko.
Ze zvyku zalapal po dechu a, než jsem stihla cokoli udělat, byl úplně nahý. Stál na místě a ukazoval mi tu nádheru.
 Stál jako socha anděla pomsty. Nepohnul se, dával mi tím najevo, že i já se můžu podívat a můžu si vybrat. Má krásnou bronzovou pleť… na upíra velmi zvláštní. Vlasy lesklé a hebké. Prohrábla jsem mu je a hrála si s konečky, kroutila jsem je do kudrlinek a hltala každou část jeho těla. Na pažích i břiše se mu rýsovaly svaly.
V zrcadle jsem si všimla jeho zad. Vyhrkly mi opět slzy do očí. „Máme stejné, dostal jsem stejný trest jako ty. Bylo to poprvé a naposledy, kdy na mě bratr vztáhl svůj bič.“
Otočil se a já mu jezdila bříšky prstů po jizvách. Po stejných jizvách jako mám já. Už jsem se nedokázala ovládnout, políbila jsem ho na ta znamení… na znamení našeho malého vítězství, na věc, kterou máme společnou a nikdy nám jí nikdo nevezme. Ztuhl pod mým dotykem a polibkem. Vzápětí se začal třást. Přestala jsem, abych ho nerozrušovala ještě víc. Koukali jsme se přes zrcadlo do očí.
„Nikdy jsem je nikomu neukázal. Myslel jsem si, že jsou známkou mé prohry, mého osobního zklamání. Když jsem uviděl ty tvoje, věděl jsem, že jsem se mýlil. Jsou to jizvy vítězství. Jsem hrdý na to, že je mám.“ Otočil se ke mně, byli jsme k sobě tak blízko, že stačilo se trochu naklonit a naše rty by se opět setkaly.
 „Slibuji ti, že to jsou poslední jizvy, které ti můj bratr udělal.“ Vzala jsem jeho dlaň do své a dívala se mu zpříma do očí. „Pojď ke mně.“
Na nic nečekal a byl ve vodě. Posadil se a mě stáhl sebou, položil si mě do klína zády k sobě. Opřená o jeho tělo jsem cítila, že jsem v bezpečí, že jeho slova nejsou planá, že mu opravdu věřím. Pěnili jsme se a myli navzájem.
Houbou mi navlhčil vlasy a začal mi vtírat šampon. Já udělala totéž. Bylo to tak intimní a soukromé… a přitom nevinné. Po několika krásných chvilkách vstal a odešel. Vrátil se s osuškou, do které mě celou zabalil, sám měl tu svou omotanou kolem pasu. Druhým menším ručníkem mi osušil vlasy a odnesl do postele. Do naší společné postele.
Na kraji pelesti jsem měla připravenou noční košili, musel jí vytáhnout z mé tašky, když jsem byla v koupelně ještě sama. Stáhl ze mě osušku a košili mi oblékl. Sám si vzal pouze trenýrky, které měl v menším kufříku u sebe v autě. Podívala jsem se na průchozí dveře
„Dara už spí, vysprchovala se a oblékla do jednoho z tvých triček. Byl jsem jí zkontrolovat. Když jsem jí uviděl, jak spí, musel jsem se smát. Nikdo by nevěřil, že dokáže být aspoň nějaký čas hodná a nevinná.“ Řekl mi, jako kdyby mi četl myšlenky, které se zaobíraly tím, co má Dara na sobě.
 „Dal jsi jí taky tak důkladnou očistu jako mě?“ Zeptala jsem se. Skočil na postel, až mě to málem vyhouplo do stropu.
 „Mé služby jsou pouze k tvým službám, má Paní.“ Převalil se na mě a zalehl mě svým tělem. Když viděl zděšení v mém výrazu, okamžitě vyskočil a stál na druhém konci místnosti. „Omlouvám se, nechal jsem se unést. Bude lepší, když budu spát na kanapi.“ Vím, že spát nemusí, ale pohodlí taky potřebuje.
 „To ty mi promiň. Musím se přes to přenést. Za nic nemůžeš, chyba je na mé straně. Pojď sem.“ Přešel přes pokoj svou ladnou chůzí a nervózně ulehl, aniž by se mě dotýkal.
 „Jsi si jistá?“ Zeptal se mě. Na důkaz mého rozhodnutí jsem se k němu přiblížila a lehla si mu na hruď. Už jednou jsem mu takhle na hrudi ležela, dokonce to bylo v posteli u mě doma. Proč mě to teď tak rozrušuje.
 „Neodcházej… jestli odejdeš, tak tě při příštím koupání poliju dětský olejíčkem.“ Podle třesu jeho těla jsem poznala, že se zasmál. To jsem chtěla.
Potřebuji, aby se mě nebál, aby nebyl vystrašený při každém dotyku, kterým mě obdaří. Já se ho taky nebojím, vím, že mi neublíží. „To bych vážně nerad. Dětské olejíčky příšerně smrdí, trvalo by pak několik dní, než bych ten puch ze sebe smyl a mohl jít na lov krásných žen.“ Věděla jsem, že mě škádlí, ale přesto jsem si neodpustila ho štípnout na místo těsně nad pupíkem. Na oplátku mě štípl do ramene a políbil na vrh hlavy do mokrých vlasů.
 S myšlenkou, že jsem v bezpečí a vůní jeho těla, která mě objímala jako jeho paže, jsem se poddala té příšerné únavě a usnula jsem.

Mája

4 komentáře:

  1. tvůj příběh se mi moc líbí. sama píšu a vím jak je těžký se někdy soustředit a vymyslet pokračování. doufám že v tom budeš pokračovat a povede se ti najít vhodnou inspiraci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Střípky minulosti jsou už dopsané, jen vždy čekám na vhodnou příležitost další kapitolu nasdílet. :-)
      Děkuji za chválu, velmi mě to těší. Pokud někde máš svůj příběh, ráda bych si ho přečetla. :-)

      Vymazat
  2. Zatím jsem nenašla odvahu ho s někým zdílet. Bojím se že by se nikomu nelíbil, že by kritizoval něco pro mě důležitého, ale snad někdy.
    Budeš první kdo se to dozví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je mi ctí. :-)
      A určitě neboj, kritice se nikdy nevyhneš, ale kvůli tomu to přece nepíšeme, ne? :-)

      Vymazat