25. 9. 2014

Jak to vidím já...

Co by měl člověk dělat v době války - bojovat a šířit násilí? Vydržet a přežít za každou cenu, i za cenu obětování svého lidství? Nebo se snažit prostě utéct? Na tyto otázky nalezneme odpovědi v knize Potopená města, jež jsou dalším dílem uznávaného autora science fiction Paola Bacigalupiho.

Paolo Bacigalupi – Potopená města


Orginální název: The Drowned Cities

Série: Prachožrouti

Díl v sérii: 2

Nakladatelství: Plus

Počet stran: 296

Rok vydání v Čr: 2014

Anotace: Představte si svět v budoucnosti, kdy po různých živelných pohromách stoupla hladina oceánů natolik, že zaplavily většinu pobřežních oblastí. Je nedostatek surovin a lidé bojují o každé sousto, ale místo toho aby se spojili a s nepřízní osudu se vypořádali, bojují mezi sebou o vládu nad tím, co zbylo.



Příběh nás zavádí do drsného prostředí Severní Ameriky, přímo do oblasti bývalého Washingtonu, nyní známé jako Potopená města. Tady spolu navzájem bojuje hned několik vojenských frakcí, jež se přetahují o moc a využívají k tomu zfanatizované dětské vojáky. Těmto bojům se v nehostinné džungli a polorozpadlých městech snaží vyhnout Mahlia a její kamarád Myšák. Ovšem i oni brzy zjistí, že před válkou se utéct nedá, stejně je dožene. Oba se pak budou muset rozhodnout každý sám za sebe, kolik ze své lidskosti jsou ochotni obětovat pro záchranu života svého a svých bližních.

Opět se ocitáme v drsném světě, kde hlavním cílem je, dožít se dalšího rána, protože už jen to je obrovskou výhrou. Román opět působí velmi reálným dojmem, ale oproti předchozímu dílu je ještě děsivější, a to právě díky představě dětských vojáků. Budete zhnuseni nad manipulací, s jakou ovládají a využívají malé děti hlavní představitelé frakcí. K čemu všemu jsou schopni děti donutit a jaké způsoby k tomu bez skrupulí používají.

Paolo Bacigalupi se narodil v Paonii v Coloradu. Jeho imaginární povídky zařazené do sbírky Čerpadlo 6 (Pump Six and Others Stories, 2008) získaly hlavní ocenění české Akademie sci-fi, fantasy a hororu jako kniha i povídková sbírka roku. Stejně úspěšný byl román Dívka na klíček (The Windup Girl, 2009). V témže roce se autor proslavil také románem Prachožrouti (Ship Breaker, 2009), prvním dílem trilogie, jež je rovnou měrou určena dospělým i dospívajícím čtenářům science fiction.

V románu Prachožrouti jsme si mohli užít více dobrodružnou část, kterou v Potopených městech Paolo Bacigalupi nahradil větší dávkou boje. Šokující příběh je plný akce i napětí, které vám nedovolí knihu odložit. Autor si opět pohrál s postavami, a tak nás kromě odvážné Mahlie, jež je ochotná jít pro přítele až do pekla, a Myšáka, který sice dokáže najít potravu kdekoliv, ale jinak je impulzivní, čekají i vlkojoti, vylepšení kříženci vlka a kojota, kteří jsou velmi chytří a hladoví.


Všichni se zadívali na mrtvou hmotu. „Nojo, ale teď je z toho žrádlo pro červy,“ řekl první strážný. „Plukovník nebude rád. Dejte mi klíče.“ „Ne,“ ozval se chraplavě klíčník. „Nevěřím tomu. Tyhle psí ksichty jsou zplozenci pekla. Začátek očisty. Svatej Olmos je předpověděl. Neumřou, až při poslední potopě.“                       Str. 8


Opět se také setkáváme s poločlověkem, jenž je jediným pojítkem mezi knihami Prachožrouti a Potopená města. Tool nás zas a znova utvrzuje v tom, že není radno si s ním zahrávat, je to vraždící bestie a nezničitelný válečný stroj. Ale nejvíce nás jistě překvapí způsob myšlení jednoho z vojáckých kluků, kdy sledujeme, jak sebou nechá manipulovat seržant Ocho, vidíme, kam až je schopen zajít kvůli rozkazům a co vše lze podle něj udělat pro vyšší dobro. A to i v případě, když to je čin proti veškeré lidskosti.


Bolesti se nijak neděsil. Bolest je… když ne přítel, tak rozhodně příbuzný, vždyť s ní vyrůstal od dětství a naučil se na ni brát ohled, ale nikdy se jí nepoddávat. Bolest je prostě zpráva, zpráva o tom, které části těla může dál používat k masakrování nepřátel, jak daleko dokáže doběhnout a jaké šance má v příštím boji.                    Str. 11


Potopená města opět doporučuji všem čtenářům a zvláště těm, kteří mají rádi originální příběhy plné bezpráví a nespravedlnosti. Nikdo neví, co jednou bude, ale modlím se k Sudičkám, abychom radši všichni zemřeli, než vidět své děti se zbraní v ruce. Zvěrstva, jež se v knize odehrávají, vám ještě dlouho budou ležet v žaludku.



Hodnocení                   obálka 3/5                 příběh 5/5



Katka


Recenze napsaná pro Databazeknih.cz.


Zdroj
Obálka: albatrosmedia.cz

Obrázky: youtube.com, shipbreaker.weebly.com

2 komentáře:

  1. teda, úplně jsi mě na knížku nalákala :-O
    strašně krásně napsaný, vážně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona je ta kniha vážně moc pěkná :-), jen je místy "krapet" drsnější.. Jen málo knih bych četla znova a zrovna u téhle vím, že se k ní jednou vrátím.. Děkuji moc :-)

      Vymazat