21. 2. 2014

Nepochopený knihomol..

Nevím, jak to máte doma a ve svém okolí vy. Ale já si přijdu nejen jako nedoceněná, ale navíc se mi za mé "knihomolství" často smějí a shazují mě. 
Byla jsem velký čtenář už jako malá, bohužel jsem se narodila do rodiny nečtenářů. Nejbližší čtecí příbuzná byla moje babička, ta se mně vždy zastávala a jako jediná mě chápala, když jsem celou noc prostě musela číst, jelikož ty kapitoly končily vždycky tak napínavě. Nejdříve jsem četla pohádky, časem knihy s koňmi pak dívčí romány, nějaké Stopy hrůzy, až nakonec přišla má éra Pána prstenů a tím jsem se dostala k fantasy tématice. Přiznám se, že nad povinnou školní četbou jsem „ohrnovala nos“, abych byla „in“ a nesmály se mi děti ve škole, doteď se za to stydím. Přitom jsem přišla domů a hned se na knížky vrhla, třeba takového Nikolu Šuhaje loupežníka si pamatuji dodnes, jak moc se mi líbil. Na střední škole jsem už dokázala přelouskat skoro vše, co bylo dobře napsané. Bylo jedno, jakého to bylo žánru, stačilo, že se to dalo číst. Knihy jsme si vzájemně půjčovali s ostatními, to byla skvělá doba. 


Teď poctivě celý den běhám kolem rodinky - vařím, uklízím, jdeme ven a jediné na co se těším, je, že až večer všichni ulehnou, já si v klidu budu moct otevřít knihu. Dalo by se říct, že čtu ve svém „volném“ čase, místo sezení u počítače a koukání na televizi. Ale stejně pak poslouchám manžela, že už zase čtu. Ano, můj muž je horší než ženská, já se vypovídám přes den s kamarádkami, ale on přijde z práce a chce si povídat, no chápete to? Takže automaticky odkládám knihu zase stranou, protože si přeje moji plnou pozornost. Chlap nepochopí, že žena zvládne víc věcí najednou a tak sedím, poslouchám a smutně pokukuji po zavřené knize. Další věcí je, že na jakémkoli sezení u nás, ať už je to grilování nebo jen posezení, mám zákaz knihy probírat. Pánové si mluví o fotbale, ale my s Májou jen nadhodíme, co čteme, v tu chvíli jsou všechny pohledy upřené na nás a musíme změnit téma. Protože čtení je "ztráta času", zatímco honění se za kulatým nesmyslem, je na vrcholu inteligentních hovorů. Shrnutí manžela, on nečte, a jelikož mě to zabírá čas, je to "blbost". A to si ještě dovoluji číst o démonech, upírech a jiných příšerách.


Doufám, že aspoň mé děti nebudou „knižní barbaři“ a konečně se nám v rodině projeví další "knihomolský gen". Už teď se snažím je podporovat a doufám, že jim to naopak neznechutím.

Jak to máte doma vy, podporuje vás rodina, nebo si své "knihomolství" musíte ubránit a nikdo vás nechápe?





Katka




Zdroj
Obrázky: www.culut.com, cz.forwallpaper.com

33 komentářů:

  1. Ježiš tohle je skvělý článek. Pobavila jsem se i když Tě teda trošičku lituju. Musím ale říct, že jsem to měla dlouho podobně. Naštěstí moje mamka čte hodně - i když naprosto jiný žánr než já. Mám radost pak kupovat knížky třeba pod stromeček. :-)
    Přátele se kterými se dá o knihách povídat jsem si našla až právě díky blogu. Do té doby jsem také byla okolím nepochopená. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se článek líbí i pobavil. :-) Já naštěstí mám sousedku Máju se kterou vše rozebírám, ale její manžel mi nikdy neodpustí, že jsem ji do čtení vtáhla. :-D A pak si ještě s několika lidmi píšu po internetu, takže se to dá, ale mrzí mě, že nikdy v rodině knižní dárek nedostanu a nemohu darovat.

      Vymazat
  2. Skvělý článek! S tím nepochopením to celkem znám. Bylo období, kdy na mě všichni zírali, když jsem přišla pozdě na party, protože jsem prostě musela dočíst strašně napínavou část knížky :D (teď zním jako sociopat, ale už se mi i stalo, že jsem seděla s kamarádkou u vína a myšlenkama byla pořád u svých hrdinů, protože jsem je opustila u strašně vypjaté scény :D)
    Zas na druhou stranu, před maturitou jsem byla všem dobrá, když jsem jim převypravovala příběhy povinné četby :D Časem si na to mé okolí zvyklo nebo spíš už jsem přišla na to s kým o knihách mluvit můžu a s kým ne.
    Druhý problém, ale je žánr... Já sice čtu všechno, co mě jenom trochu zaujme a je mi jedno jestli je to klasika, fantasy nebo bůh ví co, ale jsou lidé, kteří na mě koukají jako na blázna, že čtu o nadpřirozených postavách. Ale už mám své okolí vytypované a vím u koho se tématu knih vyhýbat a s kým to můžu probrat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, taky znám, že je občas problém si od knihy zaběhnout i jen na WC, jak je to napínavé, natož se od příběhu odtrhnout na několik hodin. Prostě i v dnešní době, když se pořád poukazuje na to, jak lidi zase začínají číst, tak stejně je potřeba si ještě lidi vybírat, co jim můžeme a nemůžeme říct. Když se seznámím s někým novým, tak na něj jdu pomalu, abych ho nevyděsila hned ze začátku :-D

      Vymazat
  3. Ou. Mně kdyby někdo zakázal bavit se o knihách, tak vytáhnu kudlu a jdu na věc. :D Ne, vážně - jak je možné, že lidé tobě velmi blízcí nechápou vášeň po čtení? Mně je zatím 15, ale už od začátku mi nebyl kladen odpor, když jsem si z knihovny půjčila Twilight a v jedenácti ho na jeden zátah přečetla. Máma hodně četla, když byla svobodná, teď na to nemá čas, takže jsem u ní knihu neviděla už pěkně dlouho. Vlastně když tak přemýšlím, tak vlastně nikdy... Táta nijak velký čtenář nebyl, myslím, že nepřestal kvůli nedostatku času, ale spíš protože se mu už nechtělo číst. Jinak ale četl taky docela dost, i když z něj nebyl knihomol. Hlavně teda podobnou tématiku jako Lovci mamutů a Vinnetou. Máma mi neodporovala vesměs nikdy, když má nějaké peníze nazbyt, tak se mě i zeptá, jestli nepotřebuju nějakou knihu naprosto nutně nebo jestli není třeba něco v Levných knihách atd. S tátou je to komplikovanější. Neřekla bych, že by mi to příliš zakazoval, v každém případě je mu líto, že ačkoliv mám jeho povahu a chovám se jako jeho dvojník, tak místo sportu čtu a jsem zalezlá v posteli (i když na tom má vinu spíš moje slabá imunita než čtení). Víc než cokoliv jiného totiž miloval sport, vrcholově běhal a teď je na to už moc zmožený. Když jsem byla malá, dost mě do toho nutil, až mi to znechutil. Jsem ráda, že jsem přestala a jsem pokaždé naštvaná, kdykoliv je to narážka na to, že nejsem jako on "velký sportovec". Jednou mi dokonce řekl, co budu dělat já, až budu mít děti třeba na drogách. To, že knihy přirovnal mé knihy k drogám, si pěkně "vyžral" - nepromluvila jsem s ním týden. Ale abych to uzavřela, jestli si mám vybrat nějakého přítele/manžela, pak musí mou čtenářskou závislost schvalovat. Nevydržela bych, kdyby mě za to někdo zatracoval, protože jestli mám něco v krvi, tak je to originalita a odmítání se podvolit okolnímu proudu. :)
    Na závěr se omlouvám za svůj "vychrstnutý" komentář, ale měla jsem chuť se vyjádřit. :) Ať se daří. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec za nic se neomlouvej, jsem ráda, že článek na tebe takto zapůsobil :-). A děkujeme za přání :-).. Jinak tedy mamku ti závidím a i jí chápu, že pak už toho času moc nezbývá. S taťkou to máš horší, když on se člověk v dětech vidí a pak je zklamaný (neřekla bych přímo zklamaný, ale smutný), když jsou úplným opakem, ovšem to neznamená, že by na tebe nebyl hrdý ;-). Ale řekla bych, že rodiče začínají být s každou další generací víc tolerantnější, no to už moc odbíhám :-). Nevím, možná taťka měl pravdu, já mám knihy pomalu jak drogy :-D, ale tak zas máš sedět u pc, jak většina dnešních teenagerů a "mastit" hry a chat?? No s manželem je to těžké, znáš to, člověk míňí, osud mění.. Až jednou narazíš na toho pravého, tak to ještě neznamená, že jste stejní. Když budeš opravdu zamilovaná, tak mu jeho "knižní barbarství" odpustíš. :-) Zas má výhodu, že se nepereme o ovladač, nechápu, že si této výhody vůbec neváží :-D

      Vymazat
    2. Souhlasím, snad to v budoucnosti s jeho vnoučaty nebude tak horké. Ale když budou chtít děti sportovat, ať sportují. Všechno má své výhody. A určitě, čtení sice není zlo samo o sobě, ale zase s knihou sedíš pořád na zadku a sportovat se ti jednoduše nechce (bože, ať už je léto a sezóna plavání). Nejhorší je to v zimě - kromě zřídkavého bruslení je to s pohybem prach a bída. :D A opět pravda, člověk může namítat co chce, ale nakonec to dopadne beztak úplně jinak. Já jsem měla být drobná a maličká, teď měřím 180 cm a k drobnosti mám fakt daleko. A stejně tak to bude i s chlapama, počítám. :D A té výhody by si fakt vážit měl, aspoň mu nikdo nepřepíná mistrovství ve fotbale. :D

      Vymazat
    3. Tak vzhledem k věku mých dětí (8 měsíců a 3 roky), tak moc často neposedím a odpoledne strávíme většinou celé venku. Proto se vždycky těším na večer, kdy děti spí, já si vydechnu a klesnu s knížkou na gauč. :-) ale chápu, že je to něco jiného u mě a u tebe, v tvém věku jsem ještě jezdila na koních, takže pohyb také nechyběl. Ale tak každý je jiný a každý je potřebný, už jsi viděla vymakaného génia?? :-D jinak s výškou tě chápu, mám 175 cm. :-D ono až jednou konečně dají pořádný film a já mu to přepnu, tak bude koukat. :-D

      Vymazat
    4. Ano, už mám cíl: být vymakaný génius! :D Taky bych chtěla umět jezdit na koni, ale ten kůň by pod mou vahou asi už nikdy nestál na všech čtyřech. :D :D :D A ta výška je prokletí. K neuvěření, že už jsem si myslela, že neporostu a ze 176 cm se vyklubal metr osm. :D Za chvíli nebudu mít co na sebe. :( A než dají v telce dobrý film bez reklam, to bude pěkná doba. :D

      Vymazat
    5. To je dobrý cíl. ;-) Ale no tak, třeba takový hucul je dost silný, jak mi táta rád připomíná, ten tahal ve válce kanóny. :-D Tak zas bys měla výšku modelky. :-) V tv nedávají film s reklamami, dávají reklamy a mezi ně občas strčí kousek filmu.:-D

      Vymazat
    6. Tak já budu těžší než ten kanón. :D :D :D A bingo, ať žijí reklamy! :D

      Vymazat
    7. Ale zas nepřeháněj :-).. je to stejně hrozně nespravedlivý, že se čtením nehubne.. to by manžel hned obrátil a sám by mi knihy kupoval. :-D Reklama Forever :-D

      Vymazat
  4. Že si chce partner povídat to bych neviděla tak špatně, horší by to přeci bylo naopak ;) Ale že se nesmíte o knize ani bavit s kamarádkou a tak to mi přijde ujeté. Můj přítel také dost často prohlásí, to už zase čteš a podobně, ale jinak trpělivě naslouchá a zajímá se o to, co jsem si koupila podporuje mě i při blogování a všem. V mém okolí mám naštěstí převážně knihomoly a vyskytl se u mě spíš opak, že všichni si chtějí se mnou o knihách povídat tak moc, že už mi pak ani na samotné čtení nezbývá moc času :) Tak snad brzy ostatní najdou pochopení pro Vaší vášeň, ale zase je kvůli tomu nesmíte také moc zanedbávat, znáte to, hlavně chlapy, když se zanedbávají vymýšlí samé neplechy ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, že to je u nás obráceně, každá druhá žena si stěžuje, že se s ní muž nebaví a já si toho nevážím. :-D Já bych řekla, že u nás je kámen úrazu v tom, že můj muž vyžaduje velkou pozornost. Že je v mém žebříčku po dětech, to si zvykl, ale pořád se bojí, aby ho nepředběhly i knihy a nenechá si to vysvětlit.. Tak snad už se s tím po těch letech smíří a nebojte se, zanedbávat ho určitě nebudu a on by se ani nenechal :-)

      Vymazat
  5. Mám to podobně a vůbec netuším proč.:-D Nemyslím, že bych nemohla mluvit o knihách, jde jen o to, že nikdo kolem mě (krom mé kamarádky) nečte a nezajímá je to (to se vždy rozhostí ticho, než někdo změní téma), rodiče mě považují za divnou, proč si kupuji knihy a proč tolik čtu a přítel sice čte, ale jen sem tam něco - Kinga, Pratchetta a přitom nemá fantastiku rád a Scifi už mu taky nevoní. Takže nechápe, proč kupuji tolik knih a proč do noci čtu. Zatím jsem našla díky blogu pár lidí se kterými si občas popovídám o knihách. Držím palce s dětmi. Myslím, že když jim bude číst, budou vidět, že hodně čteš, jak se láskyplně díváš na knihy a ještě radostněji je nakupuješ, že si k nim najdou cestu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těžký život knihomola, přitom když někdo řekne, že tamhle hraje online WOWko (World of Warcraft), tak je king, přitom je to akorát vymývání mozku a se čtením, které odsuzují se to nedá srovnávat. Doufejme, že přijde čas, kdy si to uvědomí víc lidí a začnou to aspoň trochu respektovat, Také si moc přeji, aby to vyšlo a četli rádi, tak uvidíme :-)

      Vymazat
  6. Skvělý článek, mám to mezi kamarádama stejně, když se s nejlepší kamarádkou (shodou okolností taky Májou) začnu bavit, co nového se právě odehrává ve knize co čtu, tak začne proud otázek na téma proč čtu a co z toho mám a podobně :D kdo nikdy nepřečetl knihu nepochopí, co je na tom, tak skvělého a vysvětlování nemá cenu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jůů, že zdravím jmenovkyni. :-)

      Vymazat
    2. Přesně tak, mělo by být pravidlo třeba 20-ti knih. Chceš mě soudit?? Až přečteš aspoň 20 knih, tak přijď a řekni mi, že je čtení ztráta času. Člověk, který žádnou knihu nepřečetl, neví o co přichází. A ten báječný svět, který pro nás autor knihy vytvořil, ten se nikomu neznalému vysvětlit nedá.

      Vymazat
    3. Taky zdraví :) ...Taky si myslím, když netuší jaké to je, číst do ranních hodin knížku a brečet pro hlavní postavy. Takže už je radši nijak neřeším, nasadím svůj nejvíc opovržující pohled a raději se k jejich poznámkám nevyjadřuju.

      Vymazat
    4. Ono je to asi nejlepší, já bych manžela musela jinak asi zabít. Včera jsem měla opravdu upřímnou radost, že se článek tak líbí a nejen že si ho můj muž ani nepřečetl, ale na moje jásání se mně zeptal jestli bude levnější chleba.. S tím se nic nadělat nedá..

      Vymazat
  7. Skvelý článok. Dúfam že sa v tvojich deťoch objaví troška tvojich génov a budú radi čítať (to je ináč aj môj sen :D) Aj ja sa stretávam s malým nepochopením...v mojom okolí je minimum ľudí, ktorí čítajú. Mama čítala keď ešte bola slobodná no teraz nemá kedy. Oco asi nečítal nikdy... u nás doma to nie je tak, že by ma nechápali alebo odsudzovali.. nejako to berú. Jediný problém, ktorý často riešia je že prečo si kupujem knihu, keď ju iba raz prečítam (to si myslia iba oni)... a potom už budem vedieť o čom je. Priateľ síce vôbec nečíta no to moje knihomoľstvo berie ako milú vec. Najhoršie s npochopením bolo na základnej kedy som bola v triede jediná, kto si čítal (deti sú kruté a často sa vysmievali).. na strednej nás bolo pár a teraz na vysokej zase nemám nikoho. Na prstoch jednej ruky by som vedela zrátať koľko ľudí osobne poznám a môžem sa s nimi o knihách rozprávať. btw. jedna moja kamarátka číta väčšinou všelijaké náboženské knihy alebo niečo na hlboké zamyslenie a keď som jej povedala čo čítam ja odbila ma s tým že ona číta iba knihy ktoré jej niečo dajú do života... nie ako ja ... vtedy som mala chuť jej jednu vlepiť :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také doufám, no uvidíme, co z nich jednou bude. :-) Jo jo, kupování knih leží hodně lidem v žaludku, nepochopí, že každý další díl v sérii, který si do knihovny doplníš, je pro tebe jako trofej. Ano, děti jsou kruté a dokud na čtení nezmění názor jejich rodiče, kteří by je ve čtení podporovali, žádná změna bohužel nebude. :-( To tě chápu, když už konečně natrefíš na někoho "čtecího", tak shazuje tvůj oblíbený žánr. Já dokážu přelouskat skoro vše, ale pokud si mohu vybírat, tak mám nejradši klasické fantasy a sem tam to něčím prokládám, třeba erotické romány zas tak moc nemusím, ale pro někoho jiného je to skvělá četba na relaxaci, tak přeci se mu za to nebudu smát. Přeji ti do budoucna mnohem víc a lepší čtecích kamarádek ;-)

      Vymazat
  8. Úžasný článek. Moje rodiče vůbec nečtou. Jediná sestra je stejná knihomolka. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čtecí sestra?? Závidím, s takovou se ani nejde hádat ne?? Možná tak maximálně, čí je kniha a komu v trojúhelníku fandíte. :-D

      Vymazat
  9. Já mám to štěstí, že jsem se narodila v rodině čtenářů. Mamka čte často a ráda, i když nemá tolik času, kolik by asi chtěla. Táta se poslední dobou soustředí spíš na mystiku, ale čte pořád. A pak je tu příčka hlavního knihomola, o kterou se přehuju se ségrou :D.
    Otázky typu proč pořád čtu a co mě na tom tak baví jsem si zažila hlavně na střední, ale popravdě, tak nějak mi to bylo fuk. Povinnou četbu jsem vždycky četla jako zábavu a kolikrát přihodila i nějaké to dílko navíc. Pár knížek jsem přečetla i proto, že jsem chtěla zapůsobit na jednoho kluka. Takhle zpětně vím, že to nefungovalo, ale přečtení těch knih rozhodně nelituju.
    Přítel naštěstí čte taky, takže mě nekritizuje, ani mi do toho nekecá. Výběr žánrů se u nás sice vůbec neshoduje, ale za podstatnější považuju spíš to, že vůbec čte. Protože pro mě už je to vyloženě závislost :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co k tomu víc říct? To je prostě ideální život. :-) Doufám, že se ti pořád bude dál čtenářsky dařit. A chápu tě, taky jsem závislá. :-)

      Vymazat
  10. Skvělý článek :) Je škoda, že tě lidé ve tvém okolí moc nechápou :( Já jsem z čtenářské rodiny, mamka vždycky četla, teď jí hodně půjčuju knihy, které čtu já a jí se to líbí, taťka taky docela čte, hlavně teda fantasy a sci-fi. I prarodiče docela čtou, zkrátka rodina mě v tom vždycky podporovala. Mám kamarády, kteří nečtou skoro vůbec a i ty, které čtou. Vždycky to začne tak, že se mě někdo zeptá, co čtu a jestli znám tu a tamtu knížku a začne dlouhá debata, při který kecám většinou jenom já :D Takhle jsem přivedla dvě své nejbližší kamarádky ke čtení. Společně čteme třeba sérii Nástroje smrti a pak o tom debatujeme :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, že se líbí. :-) To je dobře, že se najdou i takové "čtenářské" rodiny, přeci jen je to vzácnost, aby kladný vztah ke čtení, měla celá rodina. Já to s nimi zkoušela, ale mamka je úplně čtecí antitalent, ta si nepřečte ani to, co jí zajímá, táta četl aspoň noviny, manžel dřív četl sem tam epochu, enigmu, history, ale teď už ani to ne a moje knihy neuznává. Také mám ráda společné čtení, s Májou jsme se kolikrát domluvily, že jsme četly to samé, četly jsme i stejně rychle a pak u kafe jsme to vždycky rozebraly a dohadovaly se, jak to bude dál. :-D

      Vymazat
  11. Bohužel jsem také neměla to štěstí, abych se narodila v rodině čtenářů. Tedy, slýchávám, že otec četl, ale to si nemohu potvrdit.
    Jinak taky musím snášet blbé dotazy a poznámky, že čtu. Často slýchám, že zbytečně vyhazuji peníze. Místo knih si mám koupit něco jiného, ale co? Nic jiného nechci, leda tak něco na kreslení, ale k tomu by mi řekli něco podobného.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo nečte, tohle nepochopí.. Já si teď po dlouhé době přeskládala knihovnu-už jsem v tom opravdu měla bordel a muž jen kroutí hlavou na tím, jak se na u knihovny pokáždé zaseknu a kochám se :-DD

      Vymazat
  12. Takového chlapa bych doma snesla maximálně týden. Pak by mu už strojili pohřeb. Ale láska je láska. :D (I já jsem na jednoho takového narazila. V životě nepřečetl ani jednu knihu. Ani jednu. Jak? o.O)
    Na základce do mě pořád někdo ryl kvůli tomu, že čtu a já po nějaký době přestala nosit knihy do školy a raději se o přestávkách nudila. Teď jsem prvním rokem na střední, čtu každou přestávku, skoro každou vyučovací hodinu a hrdě dávám najevo, že jsem knihomolka.
    Sice se den neobejde alespoň bez jediné poznámky jednoho mého spolužáka (btw. fotbalisty), který o Harrym Potterovi prohlašuje, že je o ničem, přičemž ho přírozeně ani nečtl a viděl nanejvýš dva díly, ale říkám si, že... chtěla jsem napsat, že je to jeho mínus. Pravda je, že si říkám, že až ho zabiju bude klid. O:)
    Moc se mi článek líbil! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, člověk si vybírá srdcem a tomu je jedno, jestli jeho protějšek bude mít stejné zájmy :-D.. Teď jsem na něj vybalila, že potřebuji rozšířit knihovnu, jsem zvědavá, jak si s tím poradí.. Ale jako pozitivní beru, že ani neprotestoval :-).. Ta základka je nejhorší, každý si spojuje knihomoly se šprty, na střední už to docela tolerují, i když jak píšeš, vždycky se najde vyjímka a to hlavně z řad sportovců :-D.. Nebudu Tě k ničemu nabádat, ale až bude mrtvý, nechci to vědět :-D.. Děkuji, jsem ráda, že se líbí :-)..

      Vymazat