Bylo takhle jednou večer a
Mája neměla do čeho píchnout. A jak tohle vždycky dopadá?
Jasně, že kravinami!!!
Takže - ventilace po
několikáté - čeština VS angličtina .
Když už jsem teď jako ten
veliký bloger , tak brouzdám a brouzdám po svých blogeřích sourozencích a
nestačím se divit.
Z každého koutka na mě křičí různé meme,
džiaváj (jak tomu já říkám) a další nesmysly.
Rozuměj, ono to smysl dává,
ale mě, jako naprosto totálnímu anglickému analfabetovi, vůbec žádný.
Tak si říkám, chceme být
světový, nebo jen nemáme své nápady. To mi ovšem nepřijde, člověk, který tvoří
svůj blog, už přeci sám o sobě kreativní je, ne? Tak proč si nevymyslí něco
svého a hlavně českého?
To je to vážně tak těžké, nebo
si prostě řekneme - znají to, je to pěkný, tak proč to nemít stejně? Normálně
si přijdu nafoukaně, že chci vybočovat, že se nechci opičit, vážně to tak je?
Proč "my wishlist", když to jde
pěkně "mé přání".
Já nevím, možná melu blbosti, ale vůbec tomu
nerozumím, poradíte mi někdo?
Na jedné fajn FB skupině, plné knižních
blogerů je každý druhý příspěvek nadepsán anglicky, 'why?` Ano, uznávám, je to
pěkné, je to nové a neobvyklé, ale není náš jazyk krásný?
Já s těžkým srdcem přiznávám,
že čeština jako taková, mi dělá problémy. Kdyby problémy, já jsem na ní prostě
střevo. Dokonce mám teď nově na recenze svou hodnou dušičku, která mi dělá
korekci, ale když vidím anglický nadpis, anglicky skoro celý blog a pak v
článku psaným naším jazykem jednu hrubku vedle druhé, tak si říkám proč? To
jsem vážně tak stará, že tohle nepochopím?
„Opovažte se říct, že jo!“
Tímto vás prosím, neopičme se,
nechme ten nápad tomu, kdo ho vymyslel.
Zapněme čudlík a spusťme naši
osobní kreativitu a vybereme si něco svého, krásně českého. Ne, dělám si
legraci. Já chci být ta zastaralá, česká a nudná, ale přesto svá… já, já, já.
Nebijte mě, já to chci jen pochopit. Nechť
diskuze započne a každý pijeme za svý.
Vaše - ujetá - Mája
Žádné komentáře:
Okomentovat