12. 8. 2015

«Projekt» Vražedně romantické léto s Jotou (3)


Stále jste ještě nečetli Vášnivého svůdníka, jehož vydalo nakladatelství Jota? Možná vás nalákám pár úryvky, které mě v knize zaujaly a já bych se s vámi o ně chtěla podělit. Doufám, že se vám budou líbit a aspoň trochu vám zpříjemní tyto velmi horké letní dny.


DRUHÁ ČÁST




„No a co ti David řekl, než odešli?“
         Dívám se ven z okna na míhající se krajinu. Harlow nikdy netoužila po tom říkat svému otci – ani Lolině – křestním jménem. Ale můj táta pro ni byl David odnepaměti – řečeno s tím největším opovržením v hlase, kterého je schopna. „Řekl, že je na mě hrdý a má mě rád. A je mu líto, že to neříká častěji.“
         V tichu, které následovalo, bych skoro mohla nahmatat její překvapení. Harlow nikdy nemlčí, když je překvapená nebo naštvaná.
         „A,“ dodávám, i když je mi jasné, že bych měla raději držet jazyk za zuby, „že konečně můžu začít dělat pořádnou kariéru a přispět něčím smysluplným celé společnosti.“

~Str. 10~




„Tebe znám.“
         „Neznáš,“ říkám naprosto klidně, i když trochu bez dechu. Už dávno nekoktám před rodinou nebo přáteli a jen občas se mi to děje s cizími lidmi, se kterými je mi fajn. Ale zrovna teď mi hoří tváře, po celých nohách a rukách mám husí kůži a vůbec netuším, co ze sebe mám vypravit.
         Jestli je to vůbec možné, jeho úsměv se ještě rozšíří, červená se a na tváři se mu objevuje ten ďolíček. Otevře dveře a překročí práh, aby stál blíž u mě. Je ještě krásnější než v baru a jeho přítomnost okamžitě naplní celou chodbu. Jde z něj tak intenzivní energie, že musím kousek poodstoupit, jako by do mě strčil. Stojí ležérně, dívá se mi do očí, usmívá se a naklání se ke mně blíž. Bezelstně si mě prohlíží.
         Znám tyhle věci z jeviště. Chlap, co vypadá jako každý jiný člověk, ale má navíc zvláštní, nepolapitelné kouzlo, které přinutí všechny oči v sále, aby se na něj koukaly od prvního momentu, co se objeví na place. A to bez ohledu na to, jak malou má roli. Je to víc než charisma – je to jako magnet, který se nedá nacvičit ani naučit. Stojím jen pár centimetrů od něj… nemám šanci.

~Str. 19~




Nikdy mi nic neznělo tak nebezpečně a lákavě zároveň. Upře oči na moje rty, chvíli váhá a pak si mě celou prohlíží. Jako by zapomněl, co mi zrovna nabídl, postoupí ještě blíž a dveře se za ním s klapnutím zavřou. Jsme tu jen my dva a jeho nahá hruď… páni, silné nohy a příležitost k úchvatnému, spontánnímu sexu na chodbě.
         Počkat. Cože?
~Str. 21~




Když zahneme za roh, zastavím se. Pobrukuje si a já stisknu rty k sobě, protože se mi líbí, že mě jeho hlas nenechá zvolna dýchat. Nechápu, jak je možné, že mi nohy, plíce i mozek vypoví službu ve stejnou chvíli.
         „Mohla bys dělat, že jsme na jevišti,“ říká tiše a opírá se rukou o stěnu za mnou. „Můžeš hrát někoho jiného. Třeba tu holku, co mě sem zatáhla, protože mě chce políbit.“
         Polknu a opatrně se snažím zformulovat v hlavě větu: „A kdo budeš ty?“
         „Kluk, který získá holku svých snů a nemá doma žádné problémy.“

~Str. 38~




Odvádí si mě k posteli, po celém krku cítím jeho rty, jazyk i zuby, letmé pusinky na tvářích. Položím se na záda na postel.
         Zatáhne za okraj mých šatů a vysvobodí mě z nich jediným přesným pohybem. Pak se natáhne za mě a jediným klouznutím prstů mi sundá i podprsenku. Mám pocit, že jsem něco, co právě odhaluje, něco tajemného. Jsem odměnou jeho magického triku, schovanou pod sametovým přehozem. Celou si mě prohlíží a vidím, že už ztrácí trpělivost: odhodí košili, překotně si rozepne pásek a znovu mě ochutná.

~Str. 82~



Žádné komentáře:

Okomentovat