Dumání na téma... oddechová četba

Co je to oddechová četba?

Nedávno jsem se musela zamyslet nad tím, co si každý představuje pod pojmem oddechová četba. Já osobně si myslím, že to je kniha, u které nemusíte moc přemýšlet. Odpočinete si u ní a relaxujete. Jenže to má ale háček, u jaké knihy se dá opravdu relaxovat? Každý je přeci jen jiný a relaxuje u jiných knih. Teoreticky se dá relaxovat i u detektivky, pokud se nebudete namáhat přijít na to, kdo je vrah. Nebo ne? Naopak jsou knihy jako společenské romány, já osobně četla Smolný rok a tedy rozhodně nemůžu říct, že bych u knihy nic nedělala, pořád jsem byla napnutá, jak to skončí a dedukovala jsem nad tím, jak to celé skončí.

Co je tedy oddechová četba? Kniha u které si jen odpočinu a přitom nevadí, že si u ní koušu nehty vysokou mírou napětí? Já si totiž odpočinu u každé knihy, i když se mi vaří mozkové závity, až mi z uší stoupá pára. Anebo je to kniha, u které prostě nemusím myslet? Ovšem s takovou knihou jsem se snad nikdy nesetkala. Vždycky u knih přemýšlím, vnímám každou narážku na něco, co by dál mohlo být pro příběh důležité a snažím se přijít na konec dřív, než kniha skončí. 

Jak to tedy je? Jakou knihu Vy řadíte do oddechové četby? U mě by to mohly být knihy, které čtu již podruhé a tak nad nimi nemusím přemýšlet tolik, vše už znám. Jenže… zase se snažím najít v nich to, co jsem na poprvé přehlídla, takže zase dumám a dedukuji. Existuje tedy vlastně oddechová četba, anebo jen prostě nemám náturu na to, sednout si ke knize a jen číst a nad ničím nepřemýšlet?

Katka

Zdroj obrázků: studentpoint.cz, slecna.info