Úryvkové úterý (33) - Jsem rozohněná

Podrobnosti o projektu naleznete ZDE.

Kniha: Jsem rozohněná
Autor: Tehereh Mafi
Nakladatelství: CooBoo
Série: Roztříštěná 3
Rok vydání: 2014/2014

Úryvek: „Neumím to vysvětlit,“ spustím. „On je... já nevím.“ Hledím si do dlaní. „Byl mým prvním přítelem. Prvním člověkem, který se ke mně choval s respektem - který mě miloval.“ Ztichnu. „Vždycky byl ke mně laskavý.“

Warner sebou škubne a po tváři se mu rozlije výraz překvapení. „Tak on byl k tobě laskavý?“

„Ano,“ zašeptám.

Warner se rozesměje drsným, dutým smíchem.

„To je neuvěřitelné,“ ušklíbne se a prohrábne si vlasy. „Tahle otázka mi už tři dny nedá spát. Zoufale se snažím pochopit, proč se mi tak ochotně dáváš, abys mi v posledním okamžiku zlomila srdce kvůli nějakému - nějakému naprosto nevýraznému, zcela nahraditelnému nýmandovi. Domníval jsem se, že existuje nějaký větší důvod, něco, co jsem přehlédl, něco, čemu jsem dosud nepřišel na kloub,“ upřeně mě pozoruje.

„A byl jsem ochotný to přijmout,“ konstatuje. „Přijal bych to, jelikož jsem usoudil, že tvé důvody musí být hluboké a mimo dosah mého chápání. Kdybys přišla na něco výjimečného, nechal bych tě jít. Kdybys objevila někoho, kdo tě zná tak, jak bych to já nikdy nezvládl. Protože ty si to zasloužíš,“ vysvětluje. „Řekl jsem si, že si zasloužíš víc než mě, víc než ti můžu nabídnout já.“ Zavrtí hlavou. Spustí ruce podél těla. „Ale tohle?“ vyhrkne konsternovaně. „Tohle? Takové vysvětlení? Ty sis ho vybrala, protože je k tobě laskavý? Protože ti nabídl laskavost?“

Najednou jsem vzteky bez sebe.

Najednou se propadám hanbou.

Pobuřujeme mě, že si Warner dovoluje posuzovat můj život -že si myslí, kdoví jak není velkorysý, když ustoupí stranou. Přimhouřím oči a zatnu pěsti. „To není žádná laskavost,“ odseknu. „On mě má rád - a já mám ráda jeho!“

Warner nevzrušeně přikývne. „Měla by sis pořídit psa, lásko. Slyšel jsem, že se hodí přesně k něčemu takovému.“

„Ty jsi neuvěřitelný!“ Napřímím se a vyhrabu se na nohy, čehož okamžitě lituju. Musím se chytit pelesti, abych neupadla. „Můj vztah s Adamem není tvoje věc!“

„Tvůj vztah?“ rozchechtá se Warner. Rychle obejde postel a postaví se mi tváří v tvář. Dělí nás jen nepatrná vzdálenost. „Jaký vztah? Ví o tobě něco? Chápe tě? Zná tvoje potřeby, obavy či pravdu, kterou tajíš ve svém srdci?“

„Aha. A co? Ty to snad všechno znáš?“

„Ty moc dobře víš, že ano!“ vykřikne a vyčítavě na mě ukáže prstem. „A jsem ochotný vsadit svůj život, že on absolutně netuší, jaká doopravdy jsi. Našlapuješ kolem jeho citů po špičkách a předstíráš, že jsi jeho malá, hodná holčička, že? Bojíš se, že bys ho mohla vyděsit. Máš strach povědět mu víc -“

„Ty nic nevíš!“

„Ale vím,“ přistoupí blíž. „Dokonale to chápu. On se zamiloval do tvé tiché, plaché skořápky. Do té, kterou jsi bývala. On ani v nejmenším netuší, čeho jsi schopná. Co bys mohla udělat, kdybys byla zahnaná do kouta.“ Položí mi ruce na ramena, nahne se ke mně, dokud naše rty nedělí sotva pár centimetrů.

Co se to děje mým plicím?

„Jsi zbabělá,“ zašeptá. „Chceš být se mnou a to ti nahání strach. A taky se stydíš,“ pokračuje. „Stydíš se, že bys mohla chtít někoho takového, jako jsem já. Že ano?“ Skloní hlavu a dotkne se nosem mého a já téměř můžu spočítat milimetry mezi našimi rty. Snažím se soustředit, zkouším si vzpomenout, že se na něho zlobím, že jsem vzteky bez sebe, ale jeho ústa jsou přímo před mými a moje mysl nepřestává hledat způsob, jak ten prostor mezi námi překonat.

„Ty mě chceš,“ šeptá něžně a rukama mě hladí po zádech, „a to tě ničí.“

Prudce couvnu a vytrhnu se mu z náruče. Za to, jak na něj reaguju, své tělo nenávidím. Je mi nanic z toho, jak rychle mu podléhám. Podlamují se mi kolena, mé kosti se někam vypařily. Potřebuju kyslík, potřebuju mozek, potřebuju znovu najít své plíce ...„Ty si zasloužíš mnohem víc než laskavost,“ přesvědčuje mě a hruď se mu namáhavě zvedá. „Ty si zasloužíš žít. Ty si zasloužíš být naživu,“ hledí na mě bez mrknutí.

„Vrať se k životu, lásko. Až se probudíš, budu tady.“

Str. 49 - 51