Úryvkové úterý (29) - Příběh dvou staletí

Podrobnosti o projektu najdete ZDE

.

Kniha: Příběh dvou staletí
Autor: Rachel Harris
Nakladatelství: CooBoo
Série: Mé sladké šestnácté století 2
Rok vydání: 2013/2014

Úryvek: Veškerá má bojovnost, rozhořčení a matoucí tělesné reakce jsou ty tam. Zbývá jen nevěřící úžas. Slečna Edwardsová si povzdychne a vrátí se k tabuli.

            „Sexy přízvuk,“ zašeptá Austin, ale že by se zrovna dvakrát snažil tlumit hlas, se rozhodně říct nedá. Zjevně mě tím uvede do rozpaků. Několik lidí okolo nás se zahihňá, což ho jen vyprovokuje, aby pokračoval dál: „Italský, že? Mmm. Řekni ještě něco. Jak se třeba italsky řekne červenat se?“

            Nevšímám si ho, ale nenechá se odradit: „Červenáš se jedna báseň. Většinou se teda musím víc snažit, aby se mi něco takovýho povedlo. Líbím se ti, princezno?“

            „N-neříkej mi tak,“ zamumlám a zrudnu ještě víc. Taková troufalost! „A nečervenám se kvůli tobě!“

            Za to se dočkám i mrknutí: „To určitě.“

            Pak se otočí čelem zpět do třídy a já udělám totéž. Slečna Edwardsová je k nám obrácená zády a kreslí na tabuli jakousi mapu. Střelím pohledem po velkých hodinách visících na zdi. Hodina je už téměř u konce a já z výkladu nestihla zaznamenat vůbec nic.

            Mé zážitky z moderní vzdělávací instituce prozatím želbohu nejsou příliš pozitivní.

            Přestože nechci, aby Austin věděl, jak mocně na mě působí, oči mi neustále zalétají k němu. Když se na něj konečně odvážím podívat, najdu ho jen pár centimetrů od své židle. Natáhl se přes uličku a jeho tvář se teď téměř dotýká té mojí. Tváře mi ovívá jeho horký dech vonící mátou. Jeho hluboké modré oči se vpíjejí do mých. Zvedne ruku a dotkne se kadeře mých vlasů. Omotá si ji kolem dlouhého, tmavého prstu. Srdce mi buší jako o závod nad tak nehoráznou důvěrností.

            Tak teď už doopravdy zuřím.

            Austin zašeptá: „Škoda, že to nebylo kvůli mně. Docela mě to nažhavilo.“

            Namísto odpovědi jen rozhořčeně zalapám po dechu a vykulím oči; díky sestřenčinu seznamu moc dobře vím, co tím chtěl říct. Austin se vítězoslavně ušklíbne, vrátí se na své místo a znovu si do uší vrazí sluchátka. Opět si začne poklepávat propiskou do rytmu, jen ještě hlasitěji a s větší vervou.

            Zvednu hlavu a upřu zrak přímo před sebe, pevně rozhodnutá se na toho nevychovaného kreténa po zbytek hodiny už ani jednou nepodívat. Počítám vteřiny spolu s každým ťuknutím propisky.

            Nenávidím Austina Michaelse.

Str. 66 - 68