Úryvkové úterý (18) - Smolný rok

Více o projektu ZDE

.

Kniha: Smolný rok 
Autor: Joshilyn Jacksonová 
Série: - 
Nakladatelství: Ikar 
Rok vydání: 2012/2014 

Úryvek: "No jo, je to dementní," řekla jsem. "Ale nenechala bys přece nějakýho bezbožnýho pohana, aby plácl katolíkovi na hostii šunku a hořčici." Velká povytáhla obočí nad tím "bezbožným pohanem", ale to ona dovolila mámě šoupnout mě na Kalvárii, aby se ze mě na střední nestala coura, jak mi bylo osudem předurčeno. Jestli se jí nelíbí, že jsem tam pochytila jejich hantýrku, má prostě smůlu. Ona ale jen podotkla: "Neříkej dementní. To není pěkný." "Velká, víš přece, že ten strom už ji jednou pomohl uzdravit." To byla pravda, kterou nemohla jen tak odmávnout. Liza byla od mých batolecích let čistá a střízlivá druidka. Zato než se dala na druidství, byla ateistka věčně sjetá perníkem a utekla se mnou z domova, když mi byly sotva dva týdny. Přejela stopem celé Státy, četla z ruky a myla nádobí za pár šupů a při tom všem mě měla přivázanou na zádech jako indiánská babička. A ještě předtím byla středoškolská smažka, co každému dala a nechala se zbouchnout ve čtrnácti. Tohle všechno jsem věděla, protože mi to sama řekla. Nedovedla jsem jí v tom zabránit, byla totiž přesvědčená, že se musím poučit z chyb, co udělaly ona a Velká. Když jsem slavila čtrnácté narozky, byla z toho celá vyklepaná. Sfoukla jsem svíčky a Liza seděla se založenýma rukama a od hlavy k patě mě sjížděla pohledem. "Z tohohle trička už jsi vyrostla. Je moc těsný. Nemusíš být hezká jako dospělá." Zafrkala jsem. To tričko bylo možná staré, ale jediné, co vystavovalo na odiv, byl fakt, že nějaká dobrá duše, taky plochá jako prkno, mi v oddělení prádla v obchoďáku prodala trochu vycpanou cvičnou podprsenku. Liza se naklonila přes stůl, aby na mě viděla zblízka. "Jen abys věděla, sex ve čtrnácti je asi tak příjemnej jako těžká zácpa. Ne abys nějakýho kluka letos pustila za první metu." 

 Str. 18 - 19