6. 5. 2014

Úryvkové úterý (13) - Dech



Více o projektu ZDE




Kniha: Dech
Autor: Sarah Crossan
Série: Dech 1
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2012




Úryvek: „Tajně ji sledujeme, není-liž pravda, přestože jsem si docela jistá, že si to nepřeje. Co ještě chceš? Když něco uslyšíme, půjdeme dovnitř, v opačném případě…“ Poodstoupí a založí ruce na prsou, aby mi ukázala, že se nehne z místa, že se nenechá přesvědčit, že než aby šla za Alinou do domu, radši zůstane stát v téhle příšerné plískanici. Jestli sám vyrazím Alině na pomoc, půjde Bea za mnou? Nemůžu ji přece jen tak nechat na ulici. Zatáhnu za šňůry od kapuce a povzdechnu si. Bea se ale už na mě nemračí. Dokonce se na mě ani nedívá. Zírá před sebe na silnici, jako by její oči přitahoval magnet. „Quinne,“ zašeptá. „Co?“ „Podívej se tam.“ Jednou rukou mě uchopí za rukáv a druhou natáhne, aby ukázala na něco v dálce. Oči má dokořán a drží se mě čím dál pevněji. Prudce se otočím, připraven zasadit ránu pěstí, jestli to bude potřeba, ale široko daleko nic hrozivého nevidím. „Podívej se nahoru,“ vybídne mě a já obrátím oči přímo proti sílícímu dešti. „Ne. Na dům. Na okno.“ Za horním oknem domu, kam vstoupila Alina, stojí jakási hubená postava. Někdo nás pozoruje. „Co teď?“ Jednou rukou se mě Bea pořád drží, druhou položila na kyslíkovou masku, protože se jí zrychlil dech. Když jsem uvažoval o tom, že se vydám chránit Alinu před nebezpečím číhajícím v domě, musím se přiznat, že jsem tam neočekával nic zvlášť hrozivého. Připadalo mi to jen jako skvělá příležitost jak vypadat statečně a nemuset přitom nic riskovat. Zahrabu špičkou boty do země. „Quinne,“ naléhá Bea. Jednoho chlapa bych snad dokázal přeprat, kdyby na to došlo, ale co když je dům plný tuláků? Co když je plný mrtvých turistů a prázdných kyslíkových nádrží? „Nech mě přemýšlet,“ žádám ji. „Jdeme dovnitř,“ oznámí náhle Bea, uvolní mi nůž ze smyčky na pásku a vyndá ho z pochvy. „Kladívko,“ připomene mi. Hodím na zem batoh a lovím v něm, dokud ho nenajdu. Kladívko je o mnoho menší, než bych si přál. „Potřebujeme plán,“ prohlásí. Pozoruju, jak postava v okně pomalu zatahuje závěsy a mizí. „Řekl bych, že bychom se měli snažit nenechat se zabít,“ navrhuju.

Str. 79-80

8 komentářů:

  1. četla jsem a opravdu skvělá kniha ;-) jedna z těch lepších dystopií. na pokračování se nemůžu dočkat ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to četla už v době, kdy to vyšlo a moc se mi to líbilo, teď si dávám opakování a líbí se mi to snad ještě víc :-).. Taky se moc těším na druhý díl :-)

      Vymazat
  2. necetla jsem, ale jevi se to fakt zajimave :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když se ti líbil Monument, tak tohle by se ti taky moc líbilo :-)

      Vymazat
    2. jezis to mi ani nerikej :-D

      Vymazat
    3. Vážně nelžu, takže si to připiš na seznam :-D

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Skvělá kniha :-), nejdéle do konce týdne se tady objeví i recenze :-)

      Vymazat