22. 4. 2014

Úryvkové úterý (11) - Hon

Více o projektu ZDE





Kniha: Hon
Autor: Andrew Fukuda
Série: Hon 1
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2014



Úryvek: Chytám se zábradlí a otáčím se kolem dokola směrem k dalšímu odpočívadlu. Pořád se třesu. Zvuky z podzemí sílí. Cítí svůj strach, který ze mě tryská ve vlnách. Seskakuju na další odpočívadlo, ještě jedno, i když mi běží naproti. Energie dopadu mi rozvibruje vnitřnosti. Padám na kolena, držím se za břicho, předkláním se bolestí. Vidím všechno žlutě, potom rudě, pak černě. Zvedám se, se zaťatými zuby vzdoruji bolesti a vrhám se do přízemí. Cestou se dívám po schodišti dolů: na zábradlí se blýskají dlouhé nehty, nahoru se ženou davy těl, ve tmě září stovky očí. Jako velká černá olejová skvrna ženoucí se ke mně. Probíhám dveřmi po levé straně, nutím nohy do pohybu. Doprava, znovu doprava, pak doleva a pak už budu ve vstupní hale. Dvacet vteřin. Oni jsou tak pět šest sekund za mnou. Ženu se k východu a ignoruju matematickou jistotu svého konce. Přesně tohle spojení mi bleskne hlavou: matematická jistota mého konce. Otáčím se doprava, vím, že mi zbývají asi dvě sekundy.Upaluju chodbou, tělo ztrácí formu, připomíná panenku taženou na provázku strachu, ruce mi vlají vzduchem. O pět vteřin později, když zatáčím do poslední chodby vedoucí do vstupní haly, jsem stále naživu. Skoro mrkám překvapením. Museli přeběhnout přízemí, museli si myslet, že jsem pořád nahoře v řídícím středisku. Jsem v bezpečí, zvládnu… Strašlivá rána. Rozrazili dveře v přízemí, ženou se za mnou, rychlí a šílení a dychtivý, žene je obava. Obava, že jim zmizím na slunci. Pronásleduje mě temné moře, vlna černé kyseliny. Bořím se nohama do chladného gobelínu na podlaze vstupní haly. Zatáčím doleva. Tam. Dvoukřídlé vstupní dveře, slabě orámované denním světlem. Dvacet metrů ke svobodě. Sbírám poslední zbytky sil a uháním k nim. Za sebou slyším nepříčetné hlasy, škrábání nehtů po mramoru, dusot, šoupání. Deset metrů. Natahuju ruce, dotýkám se madla dveří. Něco mě chytá za kotník. Je to teplé, vlhké a lepkavé. A dostatečně pevné, aby mě to udrželo, stáhlo k zemi. Se zaduněním dopadám na zem, uniká ze mě vzduch jako z měchu. 

Str. 243-244

2 komentáře:

  1. UFF! WAU! tyjo, to jste tedy vybrali ukázku! o nervy i tenhle kousek! jsem na Hon opravdu strašně zvědavá a těším se ;-)

    OdpovědětVymazat