Stále jste ještě
nečetli Vášnivého svůdníka, jehož vydalo nakladatelství Jota? Možná vás nalákám
pár úryvky, které mě v knize zaujaly a já bych se s vámi o ně chtěla podělit.
Doufám, že se vám budou líbit a aspoň trochu vám zpříjemní tyto velmi horké
letní dny.
DRUHÁ ČÁST
„No a co ti
David řekl, než odešli?“
Dívám
se ven z okna na míhající se krajinu. Harlow nikdy netoužila po tom říkat svému
otci – ani Lolině – křestním jménem. Ale můj táta pro ni byl David odnepaměti –
řečeno s tím největším opovržením v hlase, kterého je schopna. „Řekl, že je na
mě hrdý a má mě rád. A je mu líto, že to neříká častěji.“
V
tichu, které následovalo, bych skoro mohla nahmatat její překvapení. Harlow
nikdy nemlčí, když je překvapená nebo naštvaná.
„A,“
dodávám, i když je mi jasné, že bych měla raději držet jazyk za zuby, „že
konečně můžu začít dělat pořádnou kariéru a přispět něčím smysluplným celé
společnosti.“
~Str. 10~
„Tebe znám.“
„Neznáš,“
říkám naprosto klidně, i když trochu bez dechu. Už dávno nekoktám před
rodinou nebo přáteli a jen občas se mi to děje s cizími lidmi, se
kterými je mi fajn. Ale zrovna teď mi hoří tváře, po celých nohách
a rukách mám husí kůži a vůbec netuším, co ze sebe mám vypravit.
Jestli
je to vůbec možné, jeho úsměv se ještě rozšíří, červená se a na tváři se
mu objevuje ten ďolíček. Otevře dveře a překročí práh, aby stál blíž
u mě. Je ještě krásnější než v baru a jeho přítomnost okamžitě
naplní celou chodbu. Jde z něj tak intenzivní energie, že musím kousek
poodstoupit, jako by do mě strčil. Stojí ležérně, dívá se mi do očí, usmívá se
a naklání se ke mně blíž. Bezelstně si mě prohlíží.
Znám
tyhle věci z jeviště. Chlap, co vypadá jako každý jiný člověk, ale má
navíc zvláštní, nepolapitelné kouzlo, které přinutí všechny oči v sále,
aby se na něj koukaly od prvního momentu, co se objeví na place. A to bez
ohledu na to, jak malou má roli. Je to víc než charisma – je to jako
magnet, který se nedá nacvičit ani naučit. Stojím jen pár centimetrů od něj…
nemám šanci.
~Str. 19~
Nikdy mi nic neznělo tak nebezpečně a lákavě zároveň. Upře oči na moje
rty, chvíli váhá a pak si mě celou prohlíží. Jako by zapomněl, co mi
zrovna nabídl, postoupí ještě blíž a dveře se za ním s klapnutím
zavřou. Jsme tu jen my dva a jeho nahá hruď… páni, silné nohy a příležitost k úchvatnému, spontánnímu
sexu na chodbě.
Počkat. Cože?
~Str. 21~
Když zahneme za roh, zastavím se. Pobrukuje si a já stisknu rty
k sobě, protože se mi líbí, že mě jeho hlas nenechá zvolna dýchat.
Nechápu, jak je možné, že mi nohy, plíce i mozek vypoví službu ve stejnou
chvíli.
„Mohla
bys dělat, že jsme na jevišti,“ říká tiše a opírá se rukou o stěnu za
mnou. „Můžeš hrát někoho jiného. Třeba tu holku, co mě sem zatáhla, protože mě
chce políbit.“
Polknu
a opatrně se snažím zformulovat v hlavě větu: „A kdo budeš ty?“
„Kluk,
který získá holku svých snů a nemá doma žádné problémy.“
~Str. 38~
Odvádí si mě k posteli, po celém krku cítím jeho rty, jazyk
i zuby, letmé pusinky na tvářích. Položím se na záda na postel.
Zatáhne
za okraj mých šatů a vysvobodí mě z nich jediným přesným pohybem. Pak
se natáhne za mě a jediným klouznutím prstů mi sundá i podprsenku.
Mám pocit, že jsem něco, co právě odhaluje, něco tajemného. Jsem odměnou jeho
magického triku, schovanou pod sametovým přehozem. Celou si mě prohlíží
a vidím, že už ztrácí trpělivost: odhodí košili, překotně si rozepne pásek
a znovu mě ochutná.
~Str. 82~
Žádné komentáře:
Okomentovat