Svět knih 2015

Původně jsem si říkala, že nic psát nebudeme. Přeci jen, takových podobných článků bude momentálně v blogové sféře přehršel. Jenže na druhou stranu, to přece nemůžu udělat těm skvělým lidem, které jsme s Katkou potkaly. 

Jako první, kdo mému nadšenému povykování neušel, byla Radynka. Heslo jsem křičela na celé metro a super roksová lízátka jsem dostala, plus čokoládovou slast. Společně s Katkou na mě holky čekaly a pak už hurá na veletrh. Po příjezdu jsme se zděsily, kolik lidí stojí ve frontě na lístky. No řekněte, přece tam musíme být hned! Naštěstí jsme se na řadu dostaly brzy a po menší pauzičce hurá dovnitř. Ani fronta, ani následní protivní pánové u vstupu, mi tentokrát nedokázali náladu zkazit. 

Hned po vstupu jsem čmajzla plánek budovy, který nakonec stejně skončil někde dole v kabelce, jelikož jsme poctivě procházely vše, na co jsme narazily. Volba byla jasná, vydaly jsme se tedy do levého křídla, kde jako první na nás vybafl rohový stánek nakladatelství Brána. Měly jsme si s Katkou vyzvednout nějaké knihy, takže jsem svou kolegyňku víc nápadně než nenápadně postrčila v před, a ta začala koktat. 

Nakonec jsme se úspěšně dostaly až k paní Hedvice Mojžísové, která je milá, vstřícná a co já mám velmi ráda, má pořádný stisk. Vychválila nás do nebes a díky ní nám vyhrkly slzy do očí. Nejraději by nám dala snad všechny knihy, a i když to bylo veliké pokušení, rozum vyhrál nad chamtivostí a nakonec jsme si odnesly knihy tři. Já z toho byla tak mimo, že jsem vyžadovala knihu, která je úplně od jiného nakladatelství a Katka si nedokázala vzpomenout na názvy, tak předváděla, jak vypadají obálky. Ještě, že tam bylo prozatím méně lidí a obsluha obálek znalá. 

Knihy od Brány - Nejtemnější hodina, Dívka, která neměla mít sny a Kolotoč strachu -

Další zastávka byla v Euromedii, tam jsme se nahrnuly a hned toho litovaly. Tolik lidí a nikdo vás nechtěl nikam pustit. Obdivovaly jsme snad všechno a nakonec pár knih nakoupily. Katka už chtěla sondovat placky Fangirl, ale hodný pán s noťasem nám poradil, že to musíme ven ke stánku.To jsem věděla přesně kam, jelikož toho pěkného klučinu nešlo přehlédnout.

Knihy z Euromedie - 2x Plamen, Milionář z Chatrče a Strážkyně krve.-

Naproti Euromedii byl stánek nakladatelství Nava, který jsem poznala vůbec poprvé. Obestoupily jsme místo s výprodejem a božsky nakoupily knihy za dvacku. Radunka celou nenavazující sérii za 80 Kč. Prostě paráda. Katka si řekla, že možná... ale víte, jak to chodí, už jsme neměly sílu se vracet. Já nakonec koupila knihu pro synátora a jeho velikou vášeň. Pán byl veliký sympaťák a dostaly jsme pochvalu, že jsme se skvělé a vtipné. Tímto ho zdravíme.

Knihy s Navy - David Beckham- Velká zrada

Pak jsme zbylé stánky jen tak prolítly, jelikož se blížil čas srazu s Míšou z nakladatelství Jota. S Radunkou jsme se musely rozloučit a vydaly se hledat restauraci, která nám byla skryta. Pobíhaly jsme tam a zpátky, ptaly se snad každého, a i když jsem stále vykřikovala, že to určitě bude nahoře, nebyly jsme schopny najít schody. Takže jsme vytáhly mobily a hledaly číslo na Míšu. To se nakonec podařilo a díky ní jsme našly i to vysněné schodiště. Hned pod nimi jsme potkaly právě Míšu a taky Cathy. Obě jsme viděly poprvé a doufám, že ne naposledy, jelikož jsou skvělé a výborně se s nimi povídá. Po přestavení jednoho stolu jsme se konečně usadily a já tajně doufala, že nějaký čas se nebudu muset zvednout. To jsem ale záhy zapomněla, jelikož nám Míša nabídla, že si můžeme vybrat knihy, které bychom chtěly. I když mě bolelo celé tělo, měli jste vidět ten výskok, který jsem pro knihy zvládla. 

Poté mi volala Radka, kde, že to jsme a já utíkala ještě pro ni. Vůbec jsem se nezlobila, jelikož jsem se na ni těšila a hlavně jsem věděla, že ty schody jsou vážně jak do tajné komnaty. Po Radce přišel ještě Vojta a Vendea a Dee s kolegyňkou a další a další. Nakonec nás bylo třináct a krásně jsme si to užili. Povídalo se, pilo a jedlo a já byla hrozně ráda, že jsem byla pozvaná a hlavně, že jsem jela. Nakonec dorazil Filip (pro kterého jsem také musela dojít- ano, ty schody!), a i když mu rok slibuji, že dostane na papulu za to jak nás peskuje, nakonec jsem byla tak ráda, že ho vidím, že jsem na něj byla hodná. Skoro nikoho jsme nepustily ke slovu a prostě si to božsky užívaly.

Míša nám rozdala knihu tvoření a jelikož ani já ani Katka neumíme malovat, zplodily jsme básničku, kterou jsme nakonec i nehezky do knihy napsaly. Dee byla tak hodná a hlavně vyděšená, že nám ty krásné placky rozdala, jen aby nás měla z krku. Po dvou hodinkách a společném fotu se náš dýchánek začínal rozpadat, tak jsme nakonec do víru nakladatelů šly s Katkou také. Moc se nám chtělo a zároveň i ne. Míša i Gábina, která je velmi vtipnou redaktorkou Joty, byly úžasné a doufám, že se s nimi potkáme zas. Doufám, že budeme nadále v blízkém kontaktu, a to nejen kvůli chystanému překvápku, které vás čeká. Už teď slibuji, že nebude jen jedno.

Knihy z Joty - 2x Eona, 2x Girl online, Nestydaté plavky, Rychle a smyslně, Panenka z kostí a Dívka, která se třpytila a záložky a lízátko a placka a náramky a mávátko!

Po rozloučení jsme se rozdělily a šly si dát malou přestávku ven, kde jsme se také rozloučily s Cathy, která to domů měla daleko. Nakonec jsme přímo utíkaly do pravého křídla, jelikož já nutně potřebovala navštívit stánek Fantom Printu. Ten se nám podařilo najít až na podruhé, ale zadařilo se. Skvělí lidé, výborná nabídka, přesně to, co jsem očekávala. Když jsme stály ve frontě, pokukovala jsem tam po záložkách, ale měla jsem tak plné ruce, že jsem si nemohla žádné vzít. Moc hodný pán za pultem si mě všiml a na otázku, kterou bych chtěla, si odpověděl sám tím, že mi dal od každého jednu - přesně jich je sedmnáct. Když jsme se dostaly na řadu u pokladny, obsluhovala nás příjemná slečna a sám pan šéfredaktor, který nám knihy nechtěl prodat, jelikož jsou (prý) až od osmnácti. Pcha! 

Knihy z FantomPrintu - 2x Měsíční směna, Mistr Stínů, Syn stínů a milion záložek a 2x časopis Pevnost.

Poté jsme hledaly stánek Hostu, ale nakonec našly Alpress, kde jsme se zastavily na delší dobu a pozorovaly nějaký pár, jak si vybírá kamasútru. No jo, sranda musí být. :-D

Knihy z Alpressu- Lucky

Pak jsme jen tak pobíhaly, až jsme narazily na Albatros, který jsme kvůli počtu lidí obešly a mrkly na besedu s Terezou Janišovou a pak hurá hledat stánek Hosta. Ten jsme nenašly, což nás šíleně mrzelo, ale kvůli vedru, hladu a počtu tašek, jsme to vzdaly a nechaly na příští rok. Vyběhly jsme ven a hledaly stín. Ten jsme našly a v něm holky Dee a Emu. Holky se tentokrát nezalekly a chvilku si s námi povídaly. Pak jsme konečně narazily na Terku a její skupinku přátel. Bylo jich moc a já vůbec nevím, kdo všechno tam byl, ale všechny je zdravím. Poté se k nám vrátil i Filip a po dlouhém škemrání jsme konečně odešly někam, kde nám dají pořádně najíst. Restaurace nebyla daleko a svíčkovou měli dokonalou. K tomu nám začal hokej a my konečně najedeni, odpočati a plni zážitků a ega o velikosti celé severní polokoule, se vydaly domů. 

Katka musela odjet na opačnou stranu, což se nám vůbec nelíbilo, ale zkrátka muselo to být. Naše cesty s těžkými taškami popisovat už nebudeme, každopádně zdravíme všechny co jsme potkaly, i ty, co jsme bohužel nenašly. Den to byl více než vydařený a já doufám, že za rok se nás sejde více a rozjedeme to na plné čáře, stejně jako letos. 

P.S. Příště si beru batoh, nebo radši dva.

Moc všem děkujeme, byl to super zážitek a krásný den. Ještě jednou děkujeme Míše a Gabče za krásné dopoledne a prostě a prostě DĚKUJEME!

Jsme rády, že vás známe a máme!