Víkend s Jotou - Losing It (3)

Když nakladatelství Jota přišlo s novinkou, že vydává knihu Losing It, mnoho čtenářů se zaradovalo. Nyní proběhl konkurz o recenzní ebooky a MaKa má tedy možnost, vás seznámit s knihou i spisovatelkou trochu podrobněji, ještě před tím, než se kniha dostane na pulty našich knihkupců. Doufáme, že vás pořádně navnadíme, jelikož tento titul si pozornost jistě zaslouží.

Část třetí - UKÁZKA

Očima jsem bloudila po jeho těle a měla jsem pocit, že se rozpustím do louže idiocie, trapnosti a nadrženosti.

"...až budeš to, hotový. Ehm, až skončíš. Tedy, až se ti bude chtít."

Pak jsem proletěla skrz závěs, který odděloval moji ložnici od zbytku bytu a vyrazila ze dveří ven, nedbaje na to, že on volá moje jméno.

Teprve když jsem byla v polovině parkoviště, došlo mi, že:

1. Nemám boty.

A ani tričko.

2. Nevzala jsem si klíče.

A ani nic jiného.

3. Nechala jsem ve svém bytě úplně cizího člověka.

Nahého.

Ten kdo říká, že známost na jednu noc je naprostá banalita, z níž nevyplývají žádné důsledky, zcela určitě neměl co do činění s katastrofou mého ražení.

Čtyři. 

To je počet lidí, kteří mě viděli, jak se schovávám, za rohem vlastního bytu jen v sukni a podprsence.

Jedenáct.

To je počet mravenčích štípanců, které jsem utrpěla na bosých nohou.

Dvacet sedm.

To je číslo, kolikrát jsem byla v pokušení fyzicky si ublížit, protože jsem idiot.

Jedna.

To je číslo, kolikrát jsem se snažila nebrečet a nepovedlo se mi to.

Když jsem odešla, zůstal Garrick v mém bytě  ještě dobrých deset minut. Celou dobu se můj mozek choval jako mozek pětiletého dítěte, které právě vypilo kýbl energy drinku. Co tam dělá? To se obléká ta straaašně pomalu? Prohlíží si moje věci? Demoluje můj byt, protože jsem utekla a nechala ho tam jako největšího trotla pod slunce?

Konečně vyšel z bytu a já ho sledovala, jak zavírá dveře. Pak se ještě na chvilku zastavil. Prohlížel si kovový štítek s číslem bytu a chvíli na něj bez hnutí civěl. Pak zavrtěl hlavou a vydal se ke svému bytu.

Počkala jsem, až úplně zmizí z dohledu, a pak jsem pro jistotu čekala ještě pět minut (šest dalších mravenčích štípanců, jeden další chodec a čtyři představy, co všechno si udělám, až bude po všem).

Jakmile jsem se dostala dovnitř, zalezla jsem do postele. Do stejné postele, kde málem došlo na sex. Stejné postele, ve které jsem se chtěla milovat... nebo něco podobného. Stejné postele, na které spočívalo tělo neuvěřitelně sexy, neuvěřitelně nahého britského kluka. Možná mi v hlavě úplně přeskočilo, ale přísahala bych, že místo kde předtím leželo jeho tělo, je ještě teplé. Jako totální psychouš jsem zabořila tvář do polštáře a snažila se zachytit jeho vůni zrovna tak, jak to dělají dívky v románech a filmech. 

Nezachytila. A připadala jsem si jako totální pako.

Víkendový projekt vznikl za podpory nakladatelství Jota, kde také můžete již brzy knihu zakoupit.

Četli jste

Část první - SPISOVATELKA

Část druhá - KNIHA + OBÁLKY