Úryvkové úterý (31) - Potopená města

Podrobnosti  projektu najdete ZDE,

Kniha: Potopená města

Autor: Paolo Bacigalupi

Nakladatelství: Plus

Série: Prachožrouti 2

Rok vydání: 2012/2014

Úryvek: Ještěr není tvůj nepřítel. Je to jen zvíře. Jsi vyšší bytost než on.

Pošetilá, zbloudilá myšlenka, a navíc mizerná útěcha – zabije ho tvor, který má mozek velký jako vlašský ořech. Tool vycenil zuby do pohrdavého úšklebku. Aligátor ho vlekl dál chaluhami a blátem.

To pitomé zvíře není tvůj nepřítel.

Tool není nějaký surový živočich, který dokáže myslet jen na útok nebo útěk. Je vyspělejší. Nepřežil tak dlouho díky tomu, že by myslel jako zvíře. Bezmyšlenkovité zděšení, to je jako vždy jeho jediný nepřítel. Ne kulky nebo tesáky nebo mačety nebo pařáty. Ne bomby nebo biče nebo ostnatý drát. Ani tahle hloupá potvora. Jen to zděšení. Aligátorově chrupu se rozhodně nevytrhne. Je to dokonalý svěrák, který evoluce určila k tomu, aby se sevřel a už nepustil. Aligátorův stisk nemůže uvolnit nikdo. Ani někdo tak silný jako Tool. Proto se o to už nebude pokoušet. Místo toho objal volnou rukou zvíře kolem hlavy, sevřel ji jako do medvědího objetí a tiskl. Sevření přinutilo čelisti, aby se ještě víc stiskly na jeho paži a rameni. Zuby se zaryly víc, víc Toolovy krve kalilo vodu. Kdesi v temných zákoutích svého mozečku nejspíš aligátor pocítil radost z toho, že zaryl zuby hlouběji do nepřítelova těla. Jenže Toolova ruka měla najednou volnost a mohla se činit na netvorově tlamě. Ne zvenčí, ze vnitř.Tool otáčel úlomek mangrovového kořenu sem a tam a metodicky jej vrážel do patra ještěří tlamy. Bodal jím do tkání a dřevo se bořilo stále hlouběji a hlouběji. Aligátor ucítil, že ho zevnitř cosi rve, a pokusil se otevřít tlamu, ale Tool, místo aby jej pustil, netvora sevřel ještě pevněji.

Neutíkej, pomyslel si.  Mám tě, kde tě chci mít.

Kolem ramene se mu vznášela krvavá mlha, ale zuřivost boje ho posílila. Je ve výhodě. Možná mu brzy dojde vzduch a sním i život, ale tenhle starý ještěr je jeho. Stisk aligátorových zubů je smrtící, ale má jistou slabinu: není tu svalová síla potřebná k tomu, aby tlamu snadno otevřel. Mangrovový kořen se rozbil na kaši, ale Tool pokračoval už jen drápy, prodíral se hlouběji a hlouběji. Aligátor sebou zběsile házel a snažil se osvobodit.

Desítky let snadného zabíjení jej nepřipravily na tvora, jako je Tool, na něco ne tak pravěkého a snad i děsivějšího, než je on sám. Zmítal se a převaloval se, třásl Toolem, jako pes třese myší. Toolovi před očima poletovaly hvězdičky, ale nepřestával. Docházel mu vzduch. Jeho pěst narazila na kost. Posledním zvedákem prorazil drápy ještěrovu lebku a dostal se mu do mozku. Netvor se začal třást a umíral. Pochopil, že byl v nevýhodě odjakživa? Že umírá, protože se nevyvinul dost na to, aby čelil stvoření, jako je Tool? Toolova pěst rozdrtila ještěrův mozek na kaši. Z velikého ještěra vyprchával život; stal se obětí nestvůry, která vůbec neměla existovat, nepřirozeně zdokonaleného zabijáka vytvořeného v laboratořích a zoceleného na tisíci bojišť. Toolovy drápy zbavily starého ještěra posledního kousku mozku a aligátor byl najednou bezvládný. Když se jeho protivník poddal smrti, Toola najednou zaplavila vlna pravěkého uspokojení. Přestal vidět, vše mu zčernalo, už se nesnažil. Zvítězil. Zemřel sice, ale zvítězil.

Str. 17 - 19