Jednou takhle o blogu...

V soutěži, která nyní probíhá na našem blogu nám většinou píšete, že Vám tu nic nechybí a prostě na nás pějete samou chválu. Ale je tam i komentář, kde Vám schází více vykecávacích článků. Takže Mája a její ventilace je zpět, řekli jste si o to samy. :-)

Původně jsem chtěla sepsat článek o spolupráci s nakladateli a vše s tím spojené, ale jelikož jsem si přečetla, že se toho zhostí Knižní kukátko, přenechám to jemu, protože jsem na to sama zvědavá. Dnešní článek tedy věnuji blogu a Vám. :-)

Máme za sebou půl roku blogování. Za tu dobu se toho událo celkem dost. Seznámily jsme se se spousty lidí. S některými i osobně. Máme mnoho spoluprací, za které jsme velmi vděčné. Bez nich by to totiž šlo, ale bylo by to velmi obtížné. Nic člověka nepopožene více, než chvála a uznání od těch který jsou na knižním žebříčku nejvýše.

Každý den, několikrát denně, se o své miminko staráme a já za sebe můžu říci, že můj život má další smysl. Nechci být sentimentální, ale vážně to tak je.

Když jsme se do blogování s Katkou pouštěly, vůbec by nás nenapadlo, že bude mít takový úspěch. Nešlo to pomalu, prostě jste nás do toho hodili po hlavě. Líbil se Vám od začátku, od první chvíle nás chválíte a píšete pozitivní komentáře. Jsem osoba upřimná, takže se nebojím říci, že některé pozitiva máme i kvůli soutěžím, ale i ty nás hřejí u srdíčka. Pak jsou ohlasy, ze kterých přímo sálá, že nás nechválíte kvůli knize kterou můžete vyhrát, ale protože to tak cítíte, vážně se Vám líbíme...

Mnoho lidí bere blogování jako výplň času. Někdo dokonce založí blog, jen aby se dostal k recenzním výtiskům. Obojí je fajn, dokonce velmi fajn, ale pokud je to ten hlavní důvod, chybí tomu srdíčko, ten správný zápal. Dostat od pošťačky balíček je krásný pocit, ale pro toho správného blogera nenahradí ten pocit druhý. Ten, kde Vám přijde zpráva, že lidi inspirujete, že jste vtipní, sympatičtí a že je vidět, že to děláme srdíčkem. Přesně tohle zažíváme pokaždé, když dostaneme nějaký pěkný komentář, email, ale i jedno kliknutí palce na FB stránkách.

Za šest měsíců jsme toho zažily hodně. Byli to hádky, starosti, odmítnutí, ale také radost, štěstí, přijetí, uznání. Telefonáty o půlnoci nejsou vyjímkou. V práci se můžu přerazit abych vyběhla ven a zavolala Katce, když mi napíše jedno slovo DŮLEŽITÉ. Plakala jsem dojetím - dvakrát. Včera jsem dostala nervózní výbuch smíchu, protože se mi splnil blogový sen (zatím tajné).

Kroutíme s Katkou hlavou nad tím, jak jsme to dokázaly, jak je to vůbec možné. Sledovanost stoupá, čtenáři přibývají, nakladatelé se kupí. Je to prostě nádhera... Samozřejmě, stále žijeme s vědomím, co si o nás ostatní blogeři myslí. Jsme tu chvíli, v levém sloupku můžete vidět ten nespočet log, se kterými spolupracujeme a někdo si možná řekne, že hamtáme. Na jednu stranu ano, ale není to jen o těch knihách. Máme větší radost z toho, že se nakladatelům naše práce líbí a můžeme si vložit jejich logo na blog, než z toho, že nám přijde kniha zdarma. Na to dost lidí zapomíná, možná to ani neví... Určitě to neví, že některé práce jsou jednorázové, knihy od nich nezískáváme, ale náš blog se jim líbí, souhlasí s ním, tak proč nám nedovolit zaštítit se jejich logem? Oni mají reklamu, my uznání a je pro nás čest, ty loga mít. Pokaždé nám stoupne sebevědomí a víme, že to co děláme, má smysl.

Všímáme si změn i u ostatních blogerů. Začínají nás vidět i ti větší, komunikují s námi, nebo "jen" lajknou. Což i to, je pro nás úspěch. Začínáme zapadat mezi Vás všechny a za to jsme vděčný. Přestáváme být jen těmi dvěma holkami, co nahánějí spolupráce - což si myslíme, že vy si myslíte... někteří. :-)

Nějak jsem se rozjela, takže to zkrátím. Proč jsme vlastně napsala, to co jsem napsala? Blog nemá narozeniny, není významný den, jen jsem prostě chtěla. Chtěla jsem Vám říci, že pro blog žijeme, možná to je pro někoho smutné, ale my jsme všechno, jen právě ne smutné. Děláme to srdíčkem, protože nás to baví, protože chceme, protože nám dokazujete, že se to líbí.

Můžeme být skvělé, můžeme sebe-líp psát recenze, vymýšlet soutěže a mít nespočet spoluprací, to sice ano, ale i bez toho by to šlo, těžko, ale šlo. Bez koho se ale neobejdeme jste VY! Naši čtenáři. Proto Vám děkujeme a slibujeme, že uděláme vše, co si zamanete. Ne, z okna neskáču. :-D

Děkujeme Vám - Vaše Mája a Katka