Život s knihomolem

Možná to taky znáte. My všichni knihomolové, ač to zní všelijak nemožně, myslíme si, že jsme něco více ( v tom dobrém slova smyslu). Ale co ta druhá strana? Zamyslela jsem se a odpozorovala své okolí, jak na mě koukají ostatní a hlavně má rodina. Jaké trable se mnou moji blízcí zažívají? To se dozvíte v tomto článku, kde vám v pár bodech přiblížím, jaké trápení se mnou měli tento týden. 

1. Stále fňukám, že potřebuji novou knihovnu! (zatím mi to je prd platné)

Víte jak to je. Knihy přibývají a místa je nedostatek. Škemrám a stěžuji si, že prostě mám málo místa. Já vím, že mi ji stejně koupí :-D, ale než se k tomu dopracuje, musí poslouchat stále dokola, jak je hrozný, že mám mezi upíry romány.

2. Nic nestíhám, na nic nemám čas. (protože já musím přece číst)

Dneska nikam nejdu, dnes nic nedělám, dnes nechci žádnou návštěvu. Na vysvětlení proč, vždy odpovídám stejně - mám pár stránek a musím to prostě dočíst, nebo naopak, ještě nemám přečtenou ani kapitolu a já musím začít číst. Už jsme to dopracovali doma k tomu, že se mě neptá a jen koukne na záložku, v jakém je místě. :-D

3. Knihy se válejí úplně všude. V kuchyni, obýváku i na záchodě. (musí být přeci pořád po ruce, ne?)

Mám hromádky a těch se nesmí nikdo dotknout. V kuchyni mám ty rozečtené. Jsou na stole, nebo na polici nade mnou, kam se perfektně hodí, protože je mám hned u svého pc.

4. Kdokoliv přijde, okamžitě řeším knihy. Četla si to, viděla si filmové zpracování?

Už jsem knihomolsky nakazila dvě kamarádky a moc mě to baví. :-D

S holkami rozebíráme co četly, co budou číst a co na to všechno říkají. Bohužel pro mě nejčastěji řešíme to, co jim půjčím a co už půjčené měly. Obě dvě holky poctivě vrací a dokonce v rekordních časech, ale já...já...no znáte to. Mám radost, že udělám radost, ale už bych raději měla knihy doma. :-)

5. Ano zlato, už jdeme, počkejte v autě, já jen nasdílím tu recenzi. :-D

Tohle není ani tak další bod, jako to, že se to stalo před pár dny. Rodina čekala v autě a já ještě přihazovala ke článku obrázky. Čekala na nás kadeřnice, kam jsme mimochodem přijeli o něco málo později, ale já byla spokojená, že recenze je v oběhu internetového světa.

6. Politické debaty

Tak tady vedu na celé čáře. Ten samý den, kdy jsem dorazila později ke kadeřnici, jsme večer zašli za kamarády do místní hospůdky. Kluci se vždycky snaží o nějaké debaty a vyměňování názorů na dané téma. Většině stačí říct - o tom by se dalo polemizovat - a s odfrknutím nade mnou mávnou rukou. Ale máme i takové týpky, co se mnou polemizují velmi rádi. Po dvaceti minutách jsem stejně vyhrála a jako vždy za to nemohl ani tak můj názor, jako cizí a složitá slůvka, která jsme pochytila v knihách. Miluji mužovo "s tímhlem bláznem to nemá cenu, vždycky tě dostane." :-D

7. Plánování času

Jo, večer někam zajdeme, ale až sepíšu článek, až dočtu knihu. Nejdu do sprchy, ale do vany, což můj muž nesnáší, protože ví, že tam budu minimálně hodinu. Víkendy plánuji podle toho, kde je sraz, nebo veletrh. Nákupy a jejich trasu podle toho, kde je výprodej v knihkupectví.

8. Překážení

Na televizi se hlavy rodiny moc nekoukají. (ano jsme dva, já jsem ta hlava, muž si to jen myslí, ale nechme ho u toho). Koukají jen děti. Proto, když se manžel chce k televizi natáhnout, je to velmi vzácné a jelikož jsme si navzájem pupečními šňůrami, musím jít do obýváku s ním, i když mě ten film vůbec nezajímá. Takže chvilku čtu, ale to mě pak muž ruší, pak se chvilku válím a nakonec můj pohled stočím ke knihovně a vždy, když jsem v obýváku a nudím se, dělám to jediné. Přerovnávám knihovnu. Mám jí vedle televize a část knih i pod televizí (protože potřebuji novou knihovnu!). Po deseti minutách uhýbání, napomínání a vzteklého vrčení to muž vzdává a televizi vypíná. Nemůžu přece za to, že mám knihy pod televizí  a on díky mě na ní nevidí. :)

9. Nevnímám

Možná to máte taky tak, když čtu, absolutně nevnímám svět kolem sebe. Už jsem se naučila vše vypouštět a zakročit jen v bolestivém pláči, nebo naštvaném funění mého muže. Můj mozek se na tyhle dva zvuky vždycky sepne a já začnu fungovat.

To samé platí když má někdo kecavou a já jsem myšlenkami jinde. Zvládám perfektně vše odkývat a ještě více slovně přitakávat, aby to jako vypadalo, že vnímám, ale myšlenkami jsem u knihy, nebo u blogu.

Takže to shrneme. Jsem hrozný člověk, já to vím. Přesto si nemůžu pomoci a jelikož moji blízcí to snášejí, nesnažím se s tím nic dělat. :D

Samozřejmě to není tak moc horké, ale život se mnou, je vážně složitý. Proto sundavám pomyslný klobouk před mým mužem a přeji mu do dalších let, více té tolerance.

Ještě, že si to nečte. :-D

Mája

Zdroj: obrázky zde, zde