Více o projektu ZDE.
Autor: Robert Crais
Série: -
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2014
Úryvek: „On do toho nedává srdce. Práci zvládá dobře, jinak bych ho nenechal projít, ale měli ho přinutit odejít do výslužby. Bůh ví, že si to zasloužil.“ Mace pokrčil rameny a beze slova upil ještě trochu coly, zatímco Leland pokračoval. „Ten kluk všechny kolem sebe dojímá a Bůh ví, že i mně je líto, co se mu stalo a tak, ale ty víš stejně dobře jako já, že na nás tlačili, abychom ho vzali. Aby tohle místo dostal, přeskočili jsme zájemce, který si to zasloužili mnohem víc.“ „To je možná pravda, ale o naše lidi se musíme postarat. Vždycky jsme to dělali a vždycky budem, a tak to taky má být. Draze za to zaplatil.“ „O tom vůbec nepochybuju.“ „Zní to ale jinak.“ „Zatraceně, znáš mě dost dobře, abys věděl, jak to ve skutečnosti je. Jsou tisíce jiných míst, který mu mohli nabídnout, ale my jsme K-9. My nejsme ty ostatní místa. My žijeme pro psy.“ Mace musel chtě, nechtě souhlasit. „To je fakt. My žijem pro psy.“ „Ale on ne.“ Mace se zase zachmuřil. „Tak proč jsi mu dal tu fenu?“ „Povídal, že ji chce.“ „Hele, já každou chvíli říkám, že něco chci, a dáš mi kulový.“ Leland převalil v ústech další ždibec tabáku, vyplivl ho a přemýšlel, jestli si má dojít pro vlastní colu, aby spláchl tu pachuť. „To nešťastný zvíře není pro tuhle práci připravený a já si myslím to samý o něm. Pro Kristovy rány, byl bych rád, kdybych se pletl, ale tak to prostě je. Není na ně spolehnutí. Ten pes mu pomůže uvědomit si, že na tuhle práci zatím nemá. Fenu pak vrátíme mariňákům a on odejde do výslužby nebo se přesune na nějaký klidnější místo a všichni budeme spokojení.“
Str. 67-68
Žádné komentáře:
Okomentovat