V této kapitole, se nám bleskurychle přiblíží vztah, mezi Megan a záhadným mužem. :-)
2. kapitola
Díky“ Podíval se na mě a ve tváři i v očích měl zmatek
a… vztek? „D
„Nemusíš, není za co. Na taxi bys čekala ještě dlouho.“
Mluvil odměřeně a naštvaně, ale já měla otázky. Mačkala jsem
láhev vody, kterou mi dal, abych si vypláchla pusu.
„Proč jsi tady? Nechal si mě odejít, proč se staráš? Jak si tak
rychle otevřel ty dveře? Zvedl se mi žaludek tak rychle, že jsem
zákonitě musela pozvracet celé auto.
Když se mi ulevilo, uvědomila jsem si, že zvracím ven
z auta, dveře vedle mě otevřené a ty mi držíš vlasy. To všechno
během vteřiny.
Snad se rozpovídá, pokud to není jeden ze zlých hochů, tak
určitě. Zatnul zuby a svíral volant tak pevně, že jsem myslela, že
mu zůstane v ruce.
„Co myslíš ty?“ Podíval se na mě a čekal, co odpovím.
„Fajn, tak si upír – stávají se i horší věci – každopádně díky.“
Obočí mu vylétlo opět vzhůru – dnes už podruhé – a bylo vidět,
že si to užívá.
„No co? Upírů se nebojím, co mi uděláš? Kousneš mě?
Vysaješ krev? Upozorňuji tě, že kousání mám ráda pouze při
sexu a dnes jsem vypila tolik alkoholu, že pití moji krve
nedoporučuji. Navíc… kvůli tobě jsem se dnes málem utopila a
mám bouli na hlavě. O mém naprosto podkopnutém sebevědomí
mluvit ani nebudu. Takže další bolest si nech na ráno, až se
proberu.“ Zase to obočí, to mě musí naučit.
„Ty mě chceš vidět i ráno?“ Teď jsem se musela smát já.
„No… chci, ale sejdeme se spíš večer. Nehodlám koukat jak tě
seškvařuje slunce. Počkej! Já přece neviděla tvoje špičáky! Nech
si toho proboha, vždyť to obočí ti za chvilku vypelichá, jak ho
furt zvedáš!“ Prásk, dostala jsem ránu do hlavy.
Asi mě teď zabije, sežere, vypije, nebo já nevím, co ještě.
Jednou mě Dara donutila jít na nějaké upíry do kina. Bože, to
byla hovadina! Lidská naivní holka chtěla být taky upírkou,
protože byla bezmezně zamilovaná do trouby, co se leskl na
slunci – stejně jí šlo o prachy, co měl.
Na druhý díl, jsem vážně nešla, Dara se mnou nemluvila
týden. Proč mi to přijde tak ujetý, jsem jí řekla až později. Ten
hajzl fakt třpytící nebyl a tenhle na to taky nevypadá.
„To není možný. Ty si neuvěřitelná – nejdřív si totálně
ožralá a válíš se na opuštěné tmavé ulici pod sloupem, chceš
vidět upíří špičáky, a pak se ani nepřipoutáš! Proč si tak
nezodpovědná! Vždyť ti teče krev! Uvědomuješ si, že si v autě
s upírem?!“
Nepřipoutám? Aha, to byla ta rána. Moje hlava navštívila
přední sklo tohohle fajn fára. Když mi pořádně došlo, co říká,
tak jsem se na něj podívala. On zuří? On vážně zuří? A špičáky
má venku. Pak že je neuvidím HA, to mi dodalo odvahu.
Upírům špičáky vylezou pouze při nebezpečí, vzrušení, nebo
rozrušení.
„Nekřič na mě! Kdybys mě neodmítl – neopila bych se,
kdybys nezabrzdil jak pako – nebouchla bych se do hlavy, a
kdybys mě furt nesledoval – seděla bych v taxíku a ne v autě
s upírem! Nevím, o co ti jde, proč tak zuříš?“ Pohnul se tak
rychle, že jsem se nestihla ani nadechnout a už mě líbal.
Bože, ty jeho rty… byli tak pevné a přitom jemné, něžně mi
jimi přejížděl po těch mých. Když jsem otevřela ústa, vydal
slabý povzdech a zasunul mi jazyk do pusy, kde vyhledal ten
můj. Rukou si mě stále přidržoval tak pevně, že jsem se k němu
nakláněla stále blíž.
12
Ten polibek mě tak pohltil, že jsem zapomněla, že je upír –
těm já přece nevěřím – ani jsem si nevšimla, že nejsem na svém
místě, ale sedím na jeho klíně a do zad mě tlačí volant.
Rukou mi jezdil ve vlasech a druhou si mě přidržoval za
tvář. Uvědomila jsem si, že své ruce mám na jeho hrudi.
Byla tak pevná a silná, cítila jsem, jak se propadám, že se
chci do něj vpít. Líbala jsem ho tak divoce, tak prudce, že jsem
zavadila rty o jeho špičáky. Roztrhl mi ret, ale bylo mi to jedno.
Nechtěla jsem přestat. Nechtěla jsem, aby to skončilo. Chtěla
jsem ho líbat celou noc, celý život. Vzápětí ztuhl a přestal mě
líbat, ruce nechal tam, kde je měl. Koukal na mě těma
nádhernýma očima plnýma touhy a těžce oddychoval… upíři
oddychují? Pohladil mě po ráně na čele, z které stále tekla krev.
„Jde mi o to, že tě musím chránit. Od té doby co jsem tě
viděl na té ulici, jsem věděl, že tě musím mít. Jsi strašně
zvláštní. Ty tvé nádherné zelené oči. Jsi krásná – přesto si to
nemyslíš, jsi tajemná – přesto si mi řekla, vše co sis myslela.
Je vidět, že za kamarádku bys vložila ruku do ohně – ale
sama jí to nedovolíš. Řeknu ti, že jsem upír a ty se nebojíš přede
mnou krvácet. Něčeho se bojíš, ale já to nejsem. Nechci od tebe
odejít. Už nikdy. Chci ti být stále na blízku a chránit tě. Moje
tělo po tobě touží tak jako nikdy po ničem. Jsem na světě už pár
let, ale nikdy jsem necítil takovou touhu, takový chtíč,
k nikomu… natož k člověku.“ Zase se nadechl?!
„Řekni něco… cokoliv.“
Koukala jsem na něj a zjistila, že všechno, co říkal, je
pravda. Jsem přesně taková, jak říkal a cítím přesně to, co cítí
on. Za celý život jsem necítila to, co cítím teď během jednoho
dne. Nikdy jsem k tomu neměla příležitost.
Vždy jsem šla do všeho po hlavě a tohle si teda ujít
nenechám. Jen jsem si nemyslela, že to bude upír. Ať tím myslí
cokoliv, jsem ochotná to zkusit. On mi za to stojí. Znáte to…
láska na první pohled blabla.
13
„Máš pravdu, vše cos řekl je pravda. Jsem taková, jaká jsem
– ber nebo nech být. Nebojím se tě. Bojím se, že tě už nikdy
neuvidím. Nechápu co se se mnou děje asi nějaký upíří
sexappeal, ale zjišťovat to nehodlám. Chci tě. Chci být tvá a
nikdy o tebe nechci přijít. Teď ze všeho chci, abys mě líbal. Slib
mi jedno – nevysaješ ze mě všechnu krev… já jí totiž k životu
potřebuju.“
Nejenže se jeho obočí opět vyhouplo vzhůru, tentokrát
zapomněl zavřít i pusu.
Ve vteřině jí zavřel a opět mě líbal. Myslela jsem, že lepší
už to být nemůže, ale může. Líbal mě s láskou a něhou,
přidržoval si mou hlavu ve dlaních, jako kdyby se bál, že se mu
rozpadnu na prach. Laskal mě, líbal, hladil. Jeho rty se třely o ty
mé, slízl mi kapku krve, která mi zůstala po říznutí jeho
špičákem. Povzdychl tak, že jsem myslela, že vybouchnu
rozkoší. Toho chlapa – toho upíra – musím mít. Seděla jsem na
něm obkročmo a cítila jeho erekci. Chtěla jsem víc… mnohem
víc.
V tu chvíli mi bylo jedno, že ho neznám, že ho vidím
poprvé, že je upír, že stále existuje možnost, že se nedožiju rána.
Bylo mi to jedno. Pokud mám umřít, tak v jeho náručí s jeho rty
na mých. Teď už mohu umřít, teď už jo. Sebrala jsem všechnu
sílu, kterou jsem v sobě po tak náročném dni měla a odtrhla se
od něj.
„Meg, jmenuji se Megan.“ V očích se mu zablesklo a
smírným úšklebkem mi odpověděl: „Velmi mě těší Megan, mé
jméno je Marcus.“
14
Vaše - vděčná - Mája
Žádné komentáře:
Okomentovat