25. 3. 2014

Úryvkové úterý (7) - Percy Jackson: Zloděj blesku


Více o projektu ZDE




Kniha: Percy Jackson - Zloděj blesku
Autor: Rick Riordan
Série: Percy Jackson, 1. díl
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2009



Úryvek: Pochop, já nechtěl být polobohem.Pokud tuhle knížku čteš, protože máš podezření, že jsi taky něco takového, radím ti: okamžitě ji zavři. Uvěř té lži, kterou ti máma nebo táta o tvém narození napovídali, a pokus se vést normální život. Být polobohem je nebezpečné. A děsivé. Většinou to člověka dost bolestivým a odporným způsobem připraví o život. Jestli jsi normální dítě a čteš to, protože to považuješ za výmysl, prima. Čti dál. Závidím ti, protože dokážeš věřit, že se nic z toho nikdy nestalo.Ale pokud se na těchto stránkách poznáš – když ucítíš, jak se v tobě něco pohnulo – pak hned nech čtení. Mohl bys patřit mezi nás. A jakmile to jednou zjistíš, je jenom otázka času, než to vycítí i oni a přijdou si pro tebe. Potom neříkej, že jsem tě nevaroval. 


Jmenuju se Percy Jackson. Je mi dvanáct. Ještě před několika měsíci jsem byl žákem internátní akademie Yancy, soukromé školy pro problémové děti na severu státu New York. Jsem problémové dítě? Jasně. Dalo by se to tak říct. Abych to dokázal, mohl bych začít kteroukoli chvílí svého krátkého mizerného života. Doopravdy se ale všechno pokazilo v květnu, kdy se naše šestá třída vypravila na exkurzi na Manhattan – osmadvacet psychicky narušených dětí a dva učitelé ve žlutém školním autobusu zamířili do Metropolitního muzea umění na prohlídku starověkých řeckých a římských památek. Já vím – zní to jako pěkná otrava. Jako většina exkurzí na škole Yancy. Ale tenhle výlet vedl pan Brunner, náš učitel latiny, a tak jsem si dělal naděje.Pan Brunner byl chlápek středního věku na elektrickém invalidním vozíku. Měl řídnoucí vlasy a zanedbanou bradku a nosil odřené tvídové sako, které věčně smrdělo po kafi. Neřekl bys do něj, že bude tak v pohodě, ale vyprávěl nám příběhy a vtipy a nechával nás ve třídě hrát hry. A měl úžasnou sbírku římských brnění a zbraní, takže byl jediný učitel, kterému jsem při hodinách neusínal. Doufal jsem, že ten výlet vyjde. Přinejmenším jsem věřil, že se pro jednou nenamočím do žádného maléru.Páni, to jsem se teda spletl. 


str. 7-8

Žádné komentáře:

Okomentovat