Původní název: Spiegelkind
Autor: Alina Bronsky
Série: Spielgenkind
Díl v sérii: 1.díl
Počet stran: 272
Nakladatelství: CooBoo
Datum vydání v ČR: listopad 2013
Anotace: V životě patnáctileté Juli má všechno svá pravidla. Vybočovat je nebezpečné, kdo neodpovídá normě, toho sledují. Ale pak Julina matka zničehonic beze stopy zmizí a její otec se třese strachy. Juli postupně začne odhalovat všechna rodinná tajemství: Máma je jedna z mála víl, kterých se společnost Normality obává. Má totiž zvláštní schopnosti. Je Juli taky taková? Společně se svou novou kamarádkou Ksy a jejím bratrem Ivanem se vydá pátrat – po zmizelé matce, po zakázaném vílím světě a po pravdě o sobě samotné.
Hlavní postava Juli Retemi, náctiletá studentka prestižního lycea. Spisovatelka se na této postavě velmi vyřádila. Bohužel v negativním slova smyslu. Julia dává stupiditě nový rozměr. Naivita,hloupost a pomalé myšlenkové pochody z Julie sálají na dálku. Čekala jsem značkou část knihy, že se stane zázrak a Juli se rozsvítí... bohužel jsem se nedočkala. Vždyť přece není možné abych dveře odemkla jedině já, ale ten medvěd u mě v pokoji, už uvěřitelný je, tak si na něj hajneme.
Negativa: Dle mého, příběhu velmi uškodilo spojení vílího světa s dystopií. Ze zajímavého nápadu, se stává přeplácaný děj, plný nedomyšlených a těžko uvěřitelných částí. Nač stroj času, když mám obrázek.
Pozitiva: To dobré jsem viděla v dalších postavách příběhu. Kamarádka Ksy a její bratr Ivan, dodávají příběhu na tajemnosti. A jména, velmi zvláštní, pěkná a ojedinělá. Koho by taky bavila, čtyřicátá první Clara a dvacátý pátý, Christian. Také popisky, nikde žádné zdlouhavé čtení o tom, jak ten můj pokoj vlastně vypadá. Stejně mají většinou vedle postele bordel.
Celkové shrnutí: Musím přiznat, že když jsem se po pár stránkách dozvěděla, že je kniha o vílách, četla jsem s menší předpojatostí. Ovšem ať dělám co dělám, dívat se na to jinak, než jak popisuji níže, bohužel nedokážu. Spisovatelčin styl psaní mi sedl a nemám proti němu žádnou výtku. Co se týče samotného děje,tam jsem už na vážkách. Mohla bych to svádět na označení YA, jenomže, v této kategorii čtu knih nejvíce. Proto, i když jsem několik let napřed od označení náctiletá, dokážu si v Young Adult své favority najít. Této knize kupodivu nejvíce uškodila hlavní hrdinka. Na nespravedlnost a bezmoc jsme v knihách zvyklí, ovšem v tomto případě, se něco dělat dalo. Tady mohla samotná Juli se svým životem něco udělat, ale to by nejdříve musela, do očí bijící vyšlapané cestičky od její matky, následovat. Tatík - despotický, vyčůraný protiva, babča - nezvládající výchovu dvou spratků a děda, který kdyby neměl zvláštní jméno, ani nevím, že tam je. Ráda bych řekla, že mě kniha nutila nadávat, křičet a rvát si vlasy, bohužel tomu bylo naopak. Nudnost a předvídatelnost Juli, zapříčinila maximálně, protočení očí. Ty vílo! V knize se neobjevuje žádná část, která by ve mě vyvolala nějaké emoce. A proto tuto knihu odkládám a vím, že se k ní už nikdy nevrátím. Jen jim ukaž, zač je toho loket, Májo!
Ráda bych na závěr podotkla, že názor na knihu je pouze z mé hlavy. Proto bych vám ráda vzkázala, pokud se v tom, co jsem psala nevidíte, knihu si určitě přečtěte. 100 lidí, 100 chutí...
P.S. Jelikož jsem ještě taková blogová panna (chichi), místo hvězdiček, tu máte takový krásný koláček. Já
Pobavila jsi mě. Konečně někdo, kdo se nebojí říct, že se mu kniha nelíbila :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji. :-)
VymazatO tohle mi především jde. Nebát se napsat přesně to, co cítím. :-)