Jota: Julianna Baggottová - Čistý (5)

Jsem zde se slíbeným příspěvkem k projektu s nakladatelstvím Jota a jeho knihou Čistý, v dalším příspěvku už nás čeká jen vyhlášení soutěže o dvě knihy Čistý. Dnes máte možnost přečíst si rozhovor s velmi příjemnou a vtipnou překladatelkou knihy Čistý, kterou není nikdo jiný, než Naďa Funioková, které tímto moc děkujeme za poskytnutí rozhovoru. 

DEN PÁTÝ

Jak se Vám kniha Čistý překládala? 

Moc dobře, protože mi sedla do osobního vkusu. Mám ráda romány, kde se pořád něco děje a které mě i po těch haldách knih, co už jsem přečetla, dokáží překvapit. Navíc mi vyhovovala i ta bezútěšná atmosféra – asi jsem zkrátka patřičně depresivní typ. 

Je zde spousta nových slov, to určitě nebylo jednoduché, že? 

Snadné to není, ale na druhou stranu je právě díky těmhle věcem práce překladatele zábavná. Kolikrát dumám nad tím správným ekvivalentem celé týdny, tužku a papír s sebou tahám pomalu i do sprchy, abych si stihla poznamenat případné nápady, než se mi vykouří z hlavy, a nakonec stejně vždycky odevzdávám knížku s pocitem, že se dalo vymyslet něco lepšího a že jsem si měla radši vybrat nějakou intelektuálně méně náročnou profesi. 

Všimla jsem si, že jste překládala knihu Skrytá, ale také i Božského bastarda, nebyl to pro Vás skok, když jste překládala Čistého? 

To určitě, občas je to přímo kulturní šok. Protože ale na knížce pracuju podle její délky v řádu týdnů až měsíců, vždycky se za tu dobu stihnu „přeorientovat“. Navíc když zkoušíte úplně nový žánr, nikdy nevíte, jak to dopadne, takže je v tom i trocha dobrodružství, kterého si překladatel jinak moc neužije. 

Jaký máte na knihu názor, líbila se Vám? 

Určitě. Sci-fi miluju už od dětství (tatínek byl velký fanoušek a skupoval všechno, co mu přišlo pod ruku) a jako správný cynik mám slabost pro temné příběhy, které vlastně ani nemůžou skončit úplným happy endem. A protože se mi líbil i ten akční styl, jakým je knížka napsaná, vychází mi z toho osobně velice příjemné překvapení. 

Je někde nějaký úryvek, u kterého jste si nevěděla rady? 

Takové se najdou v každé knížce. Nevzpomínám si snad ani na jednu, u které bych nenatrefila na nějaké slovo, větu, veršík nebo slovní hříčku, nad kterými bych si zoufalstvím nervala vlasy a neuvažovala, že se na všechno vykašlu a dám se k medvědářům. Když tomu dá ale člověk čas a dost dlouho ten problém převrací v hlavě, dřív nebo později se řešení objeví vlastně samo. Jen škoda těch probdělých nocí. 

Ještě jednou moc děkuji Nadě Funiokové za poskytnutí rozhovoru.

Četli jste: 

Den první - Seznámení s knihou a autorkou 
Den druhý – Úryvek z knihy 
Den třetí - Recenze knihy 
Den čtvrtý - Soutěž

Katka