22. 7. 2014

Jak to vidím já - Ženy, které rozdávají adventní věnce

Název: Ženy, které rozdávají adventní věnce
Autor: Josef  "Pepson" Snětivý
Počet stran: 240
Nakladatelství: Čas
Datum vydání v ČR: 2014

Anotace: Čtyřicátník Petr se navzdory vášnivému vztahu s nádhernou a neukojitelnou Karolínou, které říká lvisexuálka, toulá tak svobodně, že občas skončí v posteli své bývalé manželky Marty, jindy zase před vilou v dobře ukryté luxusní pražské ulici, za jejímiž okny se možná rozhoduje o jeho dalším osudu. Naivně se domnívá, že jeho partnerka nic neví a že slzy, jimiž ho ve chvílích vrcholné slasti zkrápí, vyvolává jen její nezvladatelná rozkoš. Ano: Karolína, zhmotněný sen všech bláhových mužů, opravdu žije pro tyhle intimní momenty. Ale plakat přece může i nad svým milovaným – už dopředu…Svět Petrových „jistot“ se otřese ve chvíli, kdy zjistí, že jak jeho bývalá, tak i současná partnerka pletou adventní věnce. Dost možná spolu. A ukrývají v nich stříbrné jehlice. Jeho vztah s Martou skončil nehezky. Dopadne stejně i ten s Karolínou jen proto, že jejich jehlice jsou identické? Platí v životě a v erotice logika matematických implikací? A platí v životě a v erotice vůbec nějaká logika? Petr si příliš pozdě uvědomuje, že i zlatovlasá diva v bílém sexy kostýmku, pevně svírající volant stříbrného jeepu, může být černou Madonou. Tak dlouho se nechal rozmazlovat a utvrzovat v domnění, že tuhle Bohyni ovládá, až poznal, že je to přesně naopak. Že zdánlivě bezbranná a vášní zmítaná kráska ho může za jeho poklesky nechat zabít hned dvojím způsobem – jednak rukou nájemného vraha, jednak tíhou vzpomínek na život s ní a vyhlídkou na živoření bez ní.
A že cena, jíž bude muset zaplatit, aby se takovému trestu vyhnul, je vysoká až k nepřežití…
----------------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------
Jednoho večera, přesně rok od seznámení, jej pozvala do SOHO. Coby angličtinář se poněkud otřásl, když mu řekla, kam jedou, protože věděl o londýnské čtvrti téhož jména, vynikající svou nestoudností. Karolína ho však ubezpečila, že pražské SOHO je luxusní restaurace na břehu Vltavy, kde byla jen několikrát v životě při velmi zvláštních příležitostech – a jejich výročí že právě takovou příležitostí je.
Když namítl, že takový přepych si snad ani nezaslouží, uslyšel pýthickou odpověď:
„Užívej si, dokud je čas.“
------------------------------------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------------------------------------------


Josef "Pepson" Snětivý - sportovec, hudebník, básník a hlavně také spisovatel. Na svém kontě má již pěknou řádku knih a jeho posledním dílem je právě tato Ženy, které rozdávají adventní věnce.

Anotace nám toho prozrazuje celkem dost, tak se přesuneme rovnou, k samotnému hodnocení knihy. Když jsem otevřela obálku a z ní "vysypala" malinkou knížečku, byla jsem mile překvapena. Zpočátku zajímavá a teď už i vím, že tématická obálka, nás nabádá k zhltnutí během pár chvilek. Co se ale ukrývá uvnitř? Bude tak lákavá i textem, tak jako svým zevnějškem?

Já říkám, že ano. Četla se velmi dobře. Svižně psaný styl, česká jména i pražské prostředí Vás v ničem neruší a Vy se můžete soustředit na samotnou zápletku, jelikož ta je opravdu zajímavá

Muž v letech, který si myslí, že má to nejlepší za sebou. Děti ho moc nemusí, bývalá žena, která je pěkná potvora, ale pro peníze Petrovi dopřává pro něj kvalitní sex a Karolína, bohyně s krásnou figurou, milující ho někdy až moc. Vůbec, erotika se v této knize objevuje velmi často, přesto je psaná takovým stylem, že se u čtení nemusíte stydět, ani červenat. Psychologické pozadí a Petr neustále komplikující si život a věčně zadumaný ve svých otázkách bez odpovědí. 
Příběh ze života jednoho muže, je vážně reálný a chvilkami nacházíte i podobnost ve svých známých, či dokonce i v sám sobě. Uvěřitelnost postav je až hmatatelná a i když samotná zápletka se ke konci příběhu stáčí do lehké fikce, nadále neztrácí na dobré čtivosti a příjemném čtení.

V ději se střídá dobro i zlo, zamilovanost i nenávist a kniha nám neustále něco nabízí. Každý si v najde to pravé pro sebe. Já za sebe mohu říci, že mě tento příběh nenechal chvilku vydechnout a musela jsem ho zhltnout během krátké chvíle.

Příběh bych přirovnala k malině politou čokoládou, jelikož je na povrchu sladká, vábivá, přesto v sobě skrývá ostře kyselé pozadí. Nikde se nehlásá, že děj v sobě ukrývá vtip, ovšem při čtení jsem se musela nejednou pousmát, poněvadž někde v hloubi uvnitř sebe víte, jak to dopadne. Přesto hltáte každičkou větu fiktivního příběhu, kdy ovšem víte, že se aspoň někde ukrývá zrnko pravdy. Cynismus srší z každé stránky a příjemně doplňuje celý děj.

Ráda bych se trochu vrátila a ještě  "vypíchla" samotný styl psaní. Pepson v sobě nezapře básníka, jelikož si dokáže krásně pohrát s českým jazykem, kdy si chvilkami přijdete, že nečtete klasickou knihu, ale výjimečnou báseň.

Knihu doporučuji milovníkům cynismu, českých mezilidských vztahů a ženám, které občas chtějí svým mužům zakroutit krkem. 

Doporučení 5/5
Obálka 4/5


Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Čas.
Knihu si můžete objednávat zde.



Mája





2 komentáře:

  1. Obálka vypadá fakt zajímavě a celkově knížka vypadá dobře. Zatím jsem o ní neslyšela, až teď, a myslím, že se po ní podívám. Jako oddechovka by mohla být dobrá. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ona to zas taková oddechovka není, ale složité také ne. :-)
      Měla jsem ji přečtenou za pár hodin a vážně se mi líbila. Takže ji určitě přečti. :-)

      Smazat