Více o projektu ZDE.
Kniha: Krvavá cesta
Autor: Moira Young
Série: Dustlands 1
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013
Úryvek: „Tak ještě jednou, Sabo. Co uděláš, když tě venku zastihne bouřka?"
„Skrčím se, hlavu dolů, chodidla k sobě, dlaně na kolena. Rukama
ani kolenama se nesmím dotknout země. Je to tak dobře, tati?“
„A nikdy si nelehej, Sabo. Na to nezapomínej. Nesmíš si lehnout."
V duchu jasně slyším otcův hlas. Jako malého ho zasáhl blesk.
Málem ho to zabilo, protože nevěděl, co má dělat, proto chce mít
naprostou jistotu, že my...
Prásk! Temnotu rozetne jasný záblesk a zadunění. Srazí mě to
na zem a pořádně se praštím do hlavy. Snažím se zvednout, ale
upadnu. Hlava se mi točí kolem dokola. Sténám.
„Sabo!" křičí Lugh. „Jsi v pořádku?"
Další záblesk a zadunění. Mám pocit, že se vzdaluje, ale nejsem
si jistá. V hlavě mám děsný chaos. Zvoní mi v uších.
„Sabo, kde jsi?" volá Lugh.
„Tady!" odpovídám slabým, roztřeseným hlasem. „Tady jsem!"
Najednou Lugh klečí vedle mě a pomáhá mi sednout.
„Není ti nic?" Bere mě v podpaží a s jeho pomocí vstávám. Nohy
mám jako z rosolu. „Zasáhlo tě to?"
„Já... hmm... praštilo to se mnou o zem, to je všechno."
Jak tam tak stojíme, temnota se valí pryč.
A svět se zbarví doruda.
Je jasně rudý jako oheň v krbu. Všechno má tuhle barvu. Zem,
obloha, chatrč, Lugh. Všechno je rudé. Jemný rudý prach poletuje
vzduchem a usazuje se úplně na všem. V životě jsem nic takového
neviděla.
Já a Lugh na sebe jen zíráme.
„Tohle vypadá jako konec světa," říkám. Mám přidušený hlas,
jako kdybych mluvila přes deku.
A pak z té prašné rudé mlhy vyjedou muži na koních.
Str. 26-27
Žádné komentáře:
Okomentovat