Jak mi blog změnil život

Jistě to všichni bloggeři znají. Od té doby, co si vedeme svůj vlastní blog, nějak nám nezbývá moc času, na nic jiného. Jak to je se mnou, si můžete přečíst v dnešním článku.









Už jsme to s Katkou psaly několikrát, že s myšlenkou založit si vlastní blog, si hrajeme, tedy spíše já, už nějakou dobu, možná bych to mohla převést už i na roky, jak je ta doba dlouhá. Člověk byl doma, děti byli hodné, no prostě ideální čas na to, se do něčeho takového pouštět. To bych ale nebyla já, kdybych to stále neodkládala. Nejdříve jsem nevěděla čím začít, na jakých stránkách si ho založit, jak ho mít pěkný, upravený a trochu přehledný. A potom! O čem vlastně já budu psát? Teď zjišťuji, že ono to vlastně tak těžké není. Vše se učíme za pochodu.

Samozřejmě, stále plno věcí nevíme, tápeme a naštěstí máme nespočet pokusů, to vše doladit. Články se nám do klávesnice vyťukávají skoro samy a když náhodou není plodný den, prostě nějaký ten čas počkáme a pak to přijde z čista - jasna.
Tak jasně, většinou jsou to plky o ničem, ale my jsme rády, že se o tom můžeme podělit. Máme vlastně štěstí, že se s Katkou navzájem máme, protože když čtu, nebo slyším, jak někdo kolem sebe nemá nikoho, s kým by si o knihách mohl popovídat, je mi to líto. Já bych nepřežila kdybych nemohla několikrát v týdnu to na Katku všechno vychrlit. Ať se to týče děje knihy, nebo jen novinek v knižním a filmovém světě.
Teď už to mrskáme a není den, kdyby jsme na blogu nepublikovaly nějakou věcičku. Katka se zprvu na to netvářila moc kladně, ale když jsem blog založila a Katku do toho vysloveně vhodila, tak si myslím, že je ráda.

Blog je naše společné miminko a my si ho krásně hýčkáme.

A tím se dostávám k tématu, o čem vlastně je tento článek.

Člověk, nebo konkrétně já, jsem dříve řešila, že každou volnou minutu jsem musela mít v ruce knihu nebo čtečku. Stále jsem brblala, že času je málo a knihy se kupí. Teď chodím k tomu všemu do práce a ke starostem každodenního života, jako jsou děti, domácnost, zvířátka a práce, se přidává i blog. Takže je všem jasné, že toho málo času na čtení, musím rozdělit ještě na blogování.

Nevadí mi to, mám to ráda, být ve stresu a přemýšlet na co se vrhnu první. Zda dočíst knihu, nebo sepsat článek, změnilo se pouze to, že brblám nad málem času ještě více než předtím. :-)

A jak se mi vlastně změnil život?

• 70% konverzace s Katkou už není jen o knihách, ale i o blogu.
• Nedočkavě několikrát denně čumím na email, jestli tam nemám nějakou nabídku.
• Jsem neustále v blogových myšlenkách - jaký článek, jak bude vypadat recenze atd. ...
• Už nemám tak volnou ruku ve výběru knih ke čtení - jasně, vždy si žádám o ty, které si přečíst chci, ale vracet se ke starým knihám, je takřka nemožné.
• doma se mi stále někde válí papírky, kde mám popisky a připomínky na články a hlavně k recenzím (ano, mám na to speciální sešit, ale využívám ho minimálně. Vetšinou mám popsaný obálky, minipapírky, dokonce i letáky :-D )
• internet je žrout času jako prase, ovšem! Teď jak si sednu k pc, vím, že to je minimálně na dvě hodiny.
• člověk je stále pod tlakem, ve stresu a v domnění, že se články a hlavně recenze nebudou líbit. - Posíláte jednomu nakladatelství už pátou recenzi, takže jsou očividně spokojení, ale vy se stále bojíte, že něco zkazíte.
• Ale má to i světlé stránky - novinky se mi jen hrnou a já nemusím přemýšlet, co si "odtrhnu" od huby, abych si mohla koupit ty novinky tři, nejen dvě. :-)
• Neustále téma, které mě pořád baví.
• Krásné komentáře, buď zde, na blogu, nebo i v emailech a soukromých zprávách na FB.
• Ten super pocit, když se podíváte na sledování blogu a zjistíte, že se to lidem líbí.
• Už nám doma nenadávají, že se bavíme jen o knihách. Dostali do rukou novou zbraň. :-D

Je toho samozřejmě více, ale to bych tu byla ještě zítra a jelikož teď víte, jak já to s tím časem mám, tak mě omluvíte a bude vám to stačit. :-)
Teď si říkám, že jsem byla blázen, že jsem se bála a někdy i zalituji, že blog tu mohl být už druhým rokem. Ovšem díky vám, mě tyto myšlenky hned přejdou. Nedávno jsme "slavily" dva měsíce blogování a vy nám neustále dokazujete, že ač jsme mladé a nezkušené, vám se to líbí a podporujete nás.

Takže to ukončíme, protože děti křičí, že jdeme za Titííí (to je dítko od Katky) :-)

Možná už je to ohrané, čteme to stále a úplně všude, ale věřte, že to myslím ze srdce upřímně! Velmi děkujeme, úplně za všechno! Díky vám tu jsme, pro vás fungujeme dále. Jste náš hnací pohon a my si toho nesmírně vážíme. (Tak moc, že mi Katka volá ve dvě ráno, jestli jsem četla ten krásný komentář) :-D

Několik lidí s vás, nám děkovalo, ovšem tak to vůbec není, my děkujeme vám, protože bez vás, bychom tu už nebyly. DĚKUJI!!!

Mája